Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Oratio inopis, cum augeretur, Cum anxius fuerit, et in conspectu Domini effunderet precem suam. Domine exaudi orationem meam: et clamor meus ad te veniat.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Non avertas faciem tuam a me: in quacumque die tribulor, inclina ad me aurem tuam. In quacumque die invocavero te, velociter exaudi me.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Quia defecerunt sicut fumus dies mei: et ossa mea sicut cremium aruerunt.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Percussus sum ut foenum, et aruit cor meum: quia oblitus sum comedere panem meum.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
A voce gemitus mei adhaesit os meum carni meae.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Similis factus sum pellicano solitudinis: factus sum sicut nycticorax in domicilio.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Vigilavi, et factus sum sicut passer solitarius in tecto.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Tota die exprobrabant mihi inimici mei: et qui laudabant me adversum me iurabant.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Quia cinerem tamquam panem manducabam, et potum meum cum fletu miscebam.
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
A facie irae indignationis tuae: quia elevans allisisti me.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Dies mei sicut umbra declinaverunt: et ego sicut foenum arui.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Tu autem Domine in aeternum permanes: et memoriale tuum in generatione et generationem.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Tu exurgens misereberis Sion: quia tempus miserendi eius, quia venit tempus.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Quoniam placuerunt servis tuis lapides eius: et terrae eius miserebuntur.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Et timebunt Gentes nomen tuum Domine, et omnes reges terrae gloriam tuam.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Quia aedificavit Dominus Sion: et videbitur in gloria sua.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Respexit in orationem humilium: et non sprevit precem eorum.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Scribantur haec in generatione altera: et populus, qui creabitur, laudabit Dominum:
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Quia prospexit de excelso sancto suo: Dominus de caelo in terram aspexit:
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Ut audiret gemitus compeditorum: ut solveret filios interemptorum:
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Ut annuncient in Sion nomen Domini: et laudem eius in Ierusalem.
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
In conveniendo populos in unum, et reges ut serviant Domino.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Respondit ei in via virtutis suae: Paucitatem dierum meorum nuncia mihi.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Ne revoces me in dimidio dierum meorum: in generatione et generationem anni tui.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Initio tu Domine terram fundasti: et opera manuum tuarum sunt caeli.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ipsi peribunt, tu autem permanes: et omnes sicut vestimentum veterascent. Et sicut opertorium mutabis eos, et mutabuntur:
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
tu autem idem ipse es, et anni tui non deficient.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Filii servorum tuorum habitabunt: et semen eorum in saeculum dirigetur.
