Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
ヱホバよわが祈をききたまへ 願くはわが號呼のこゑの御前にいたらんことを
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
わが窮苦の日みかほを蔽ひたまふなかれ なんぢの耳をわれにかたぶけ 我がよぶ日にすみやかに我にこたへたまへ
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
わがもろもろの日は煙のごとくきえ わが骨はたきぎのごとく焚るるなり
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
わがこころは草のごとく撃れてしほれたり われ糧をくらふを忘れしによる
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
わが歎息のこゑによりてわが骨はわが肉につく
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
われは野の鸅鸕のごとく荒たる跡のふくろふのごとくになりぬ
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
われ醒てねぶらず ただ友なくして屋蓋にをる雀のごとくなれり
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
わが仇はひねもす我をそしる 猖狂ひて我をせむるもの我をさして誓ふ
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
われは糧をくらふごとくに灰をくらひ わが飮ものには涙をまじへたり
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
こは皆なんぢの怒と忿恚とによりてなり なんぢ我をもたげてなげすて給へり
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
わが齡はかたぶける日影のごとし またわれは草のごとく萎れたり
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
されどヱホバよなんぢは永遠にながらへ その名はよろづ世にながらへん
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
なんぢ起てシオンをあはれみたまはん そはシオンに恩惠をほどこしたまふときなり そのさだまれる期すでに來れり
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
なんぢの僕はシオンの石をもよろこび その塵をさへ愛しむ
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
もろもろの國はヱホバの名をおそれ 地のもろもろの王はその榮光をおそれん
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
ヱホバはシオンをきづき榮光をもてあらはれたまへり
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
ヱホバは乏しきものの祈をかへりみ彼等のいのりを藐しめたまはざりき
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
來らんとするのちの世のためにこの事をしるさん 新しくつくられたる民はヤハをほめたたふべし
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
ヱホバその聖所のたかき所よりみおろし天より地をみたまへり
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
こは俘囚のなげきをきき死にさだまれる者をときはなち
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
人々のシオンにてヱホバの名をあらはしヱルサレムにてその頌美をあらはさんが爲なり
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
かかる時にもろもろの民もろもろの國つどひあつまりてヱホバに事へまつらん
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
ヱホバはわがちからを途にておとろへしめ わが齢をみじかからしめ給へり
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
我いへりねがはくはわが神よわがすべての日のなかばにて我をとりさりたまふなかれ 汝のよはひは世々かぎりなし
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
汝いにしへ地の基をすゑたまへり 天もまたなんぢの手の工なり
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
これらは亡びん されど汝はつねに存らへたまはん これらはみな衣のごとくふるびん 汝これらを袍のごとく更たまはん されば彼等はかはらん
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
然れども汝はかはることなし なんぢの齢はをはらざるなり
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
汝のしもべの子輩はながらへん その裔はかたく前にたてらるべし
