Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Preghiera di un afflitto che è stanco e sfoga dinanzi a Dio la sua angoscia. Signore, ascolta la mia preghiera, a te giunga il mio grido.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Non nascondermi il tuo volto; nel giorno della mia angoscia piega verso di me l'orecchio. Quando ti invoco: presto, rispondimi.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Si dissolvono in fumo i miei giorni e come brace ardono le mie ossa.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Il mio cuore abbattuto come erba inaridisce, dimentico di mangiare il mio pane.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Per il lungo mio gemere aderisce la mia pelle alle mie ossa.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Sono simile al pellicano del deserto, sono come un gufo tra le rovine.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Veglio e gemo come uccello solitario sopra un tetto.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Tutto il giorno mi insultano i miei nemici, furenti imprecano contro il mio nome.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Di cenere mi nutro come di pane, alla mia bevanda mescolo il pianto,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
davanti alla tua collera e al tuo sdegno, perché mi sollevi e mi scagli lontano.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
I miei giorni sono come ombra che declina, e io come erba inaridisco.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Ma tu, Signore, rimani in eterno, il tuo ricordo per ogni generazione.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Tu sorgerai, avrai pietà di Sion, perché è tempo di usarle misericordia: l'ora è giunta.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Poiché ai tuoi servi sono care le sue pietre e li muove a pietà la sua rovina.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
I popoli temeranno il nome del Signore e tutti i re della terra la tua gloria,
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
quando il Signore avrà ricostruito Sion e sarà apparso in tutto il suo splendore.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Egli si volge alla preghiera del misero e non disprezza la sua supplica.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Questo si scriva per la generazione futura e un popolo nuovo darà lode al Signore.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Il Signore si è affacciato dall'alto del suo santuario, dal cielo ha guardato la terra,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
per ascoltare il gemito del prigioniero, per liberare i condannati a morte;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
perché sia annunziato in Sion il nome del Signore e la sua lode in Gerusalemme,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
quando si aduneranno insieme i popoli e i regni per servire il Signore.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Ha fiaccato per via la mia forza, ha abbreviato i miei giorni.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Io dico: Mio Dio, non rapirmi a metà dei miei giorni; i tuoi anni durano per ogni generazione.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
In principio tu hai fondato la terra, i cieli sono opera delle tue mani.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Essi periranno, ma tu rimani, tutti si logorano come veste, come un abito tu li muterai ed essi passeranno.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Ma tu resti lo stesso e i tuoi anni non hanno fine.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
I figli dei tuoi servi avranno una dimora, resterà salda davanti a te la loro discendenza.
