Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Gebet eines Elenden, wenn er verzagt ist und seine Klage vor dem Herrn ausschüttet. HERR, höre mein Gebet
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Verbirg dein Angesicht nicht vor mir am Tage, wo mir angst ist! Neige dein Ohr mir zu am Tage, wo ich rufe; erhöre mich eilends!
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Ach, meine Tage sind wie Rauch entschwunden und meine Gebeine wie von Brand durchglüht;
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
mein Herz ist versengt und verdorrt wie Gras, so daß ich sogar vergesse, Speise zu genießen;
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
infolge meines Ächzens und Stöhnens klebt mein Gebein mir am Fleisch.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Ich gleiche dem Wasservogel in der Wüste, bin geworden wie ein Käuzlein in Trümmerstätten;
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
ich finde keinen Schlaf und klage wie ein einsamer Vogel auf dem Dache.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Tagtäglich schmähen mich meine Feinde; und die gegen mich toben, wünschen mir Unheil an.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Ach, Asche eß ich als Brot und mische meinen Trank mit Tränen
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
ob deinem Zorn und deinem Grimm; denn du hast mich hochgehoben und niedergeschleudert.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Meine Tage sind wie ein langgestreckter Schatten, und ich selbst verdorre wie Gras!
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Du aber, HERR, thronst ewiglich, und dein Gedächtnis bleibt von Geschlecht zu Geschlecht.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Du wirst dich erheben, dich Zions erbarmen, denn Zeit ist’s, Gnade an ihm zu üben: die Stunde ist da
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
- denn deine Knechte lieben Zions Steine, und Weh erfaßt sie um seinen Schutt –,
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
damit die Heiden fürchten lernen den Namen des HERRN und alle Könige der Erde deine Herrlichkeit.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Denn der HERR hat Zion wieder aufgebaut, ist in seiner Herrlichkeit dort erschienen,
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
hat dem Gebet der Verlass’nen sich zugewandt und ihr Flehen nicht verachtet.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Dies werde aufgeschrieben fürs kommende Geschlecht, damit das neugeschaffne Volk den HERRN lobpreise,
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
daß von seiner heiligen Höhe er herabgeschaut, daß der HERR geblickt hat vom Himmel zur Erde,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
um das Seufzen der Gefangnen zu hören und die dem Tode Geweihten frei zu machen,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
damit man verkünde in Zion den Namen des HERRN und seinen Ruhm in Jerusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
wenn die Völker sich allzumal versammeln und die Königreiche, um (Gott) dem HERRN zu dienen.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Gelähmt hat er mir auf dem Wege die Kraft, hat verkürzt meine Lebenstage.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Nun fleh’ ich: »Mein Gott, raffe mich nicht hinweg in der Mitte meiner Tage, du, dessen Jahre währen für und für!«
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Vorzeiten hast du die Erde gegründet, und die Himmel sind deiner Hände Werk:
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
sie werden vergehen, du aber bleibst; sie werden alle zerfallen wie ein Gewand, wie ein Kleid wirst du sie verwandeln, und so werden sie sich wandeln.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Du aber bleibst derselbe, und deine Jahre nehmen kein Ende.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Die Kinder deiner Knechte werden (sicher) wohnen, und ihr Geschlecht wird fest bestehen vor dir.
