Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Ein Gebet des Elenden, so er betrübt ist und seine Klage vor dem HERRN ausschüttet. HERR, höre mein Gebet und laß mein Schreien zu dir kommen!
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Verbirg dein Antlitz nicht vor mir in der Not; neige deine Ohren zu mir; wenn ich dich anrufe, so erhöre mich bald!
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Denn meine Tage sind vergangen wie ein Rauch, und meine Gebeine sind verbrannt wie ein Brand.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Mein Herz ist geschlagen und verdorret wie Gras, daß ich auch vergesse, mein Brot zu essen.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Mein Gebein klebt an meinem Fleisch vor Heulen und Seufzen.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Ich bin gleich wie eine Rohrdommel in der Wüste; ich bin gleich wie ein Käuzlein in den verstörten Stätten.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Ich wache und bin wie ein einsamer Vogel auf dem Dache.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Täglich schmähen mich meine Feinde; und die mich spotten, schwören bei mir.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Denn ich esse Asche wie Brot und mische meinen Trank mit Weinen
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
vor deinem Dräuen und Zorn, daß du mich aufgehoben und zu Boden gestoßen hast.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Meine Tage sind dahin wie ein Schatten; und ich verdorre wie Gras.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Du aber, HERR, bleibest ewiglich und dein Gedächtnis für und für.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Du wollest dich aufmachen und über Zion erbarmen; denn es ist Zeit, daß du ihr gnädig seiest, und die Stunde ist kommen.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Denn deine Knechte wollten gerne, daß sie gebauet würde, und sähen gerne, daß ihre Steine und Kalk zugerichtet würden;
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
daß die Heiden den Namen des HERRN fürchten und alle Könige auf Erden deine Ehre;
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
daß der HERR Zion bauet und erscheinet in seiner Ehre.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Er wendet sich zum Gebet der Verlassenen und verschmähet ihr Gebet nicht.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Das werde geschrieben auf die Nachkommen; und das Volk, das geschaffen soll werden, wird den HERRN loben.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Denn er schauet von seiner heiligen Höhe, und der HERR siehet vom Himmel auf Erden,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
daß er das Seufzen des Gefangenen höre und losmache die Kinder des Todes,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
auf daß sie zu Zion predigen den Namen des HERRN und sein Lob zu Jerusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
wenn die Völker zusammenkommen und die Königreiche, dem HERRN zu dienen.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Er demütiget auf dem Wege meine Kraft; er verkürzet meine Tage.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Ich sage: Mein Gott, nimm mich nicht weg in der Hälfte meiner Tage! Deine Jahre währen für und für.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Du hast vorhin die Erde gegründet, und die Himmel sind deiner Hände Werk.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Sie werden vergehen, aber du bleibest. Sie werden alle veralten wie ein Gewand; sie werden verwandelt wie ein Kleid, wenn du sie verwandeln wirst.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Du aber bleibest, wie du bist, und deine Jahre nehmen kein Ende.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
