Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Gebet für einen Elenden, wenn er verzagt vor dem Herrn seine Klage ausschüttet. Herr! Höre mein Gebet, und laß mein Rufen zu Dir kommen!
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Verbirg Dein Antlitz nicht vor mir! Neig her zu mir Dein Ohr an meinem Trübsalstage! Erhöre schnell mich, wenn ich rufe!
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Denn meine Tage schwinden hin wie Rauch; dem Feuer gleich ist mein Gebein verbrannt.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Mein Herz ist dürr, versengt wie Gras; mein täglich Brot vergesse ich zu essen.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Vor meinem lauten Seufzen klebt mein Gebein im Leib zusammen.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Dem Pelikan der Wüste gleiche ich, und Eulen in Ruinen bin ich gleich geworden.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Beim Wachen bin ich wie ein Vöglein, das einsam auf dem Dache weilt.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Mich höhnen täglich meine Feinde, und die mich reizen, nehmen mich zum Fluchen.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Denn Asche esse ich wie Brot und mische meinen Trank mit Tränen
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
vor Deinem Zorne, Deinem Grimm, wenn Du mich aufhebst und zu Boden wirfst.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Dem langen Schatten gleichen meine Tage; wie Gras verdorre ich.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Doch Du, Herr, thronest ewiglich; Dein Name dauert für und für.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Du solltest Dich erheben, Dich Sions wieder zu erbarmen. Ihm Gnade zu erweisen, ist es Zeit; denn die bestimmte Frist ist da.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
So gerne haben Deine Knechte seine Steine und hängen selbst an seinem Schutt in Liebe.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Die Heiden fürchten dann des Herrn Namen und alle Könige der Erde Deine Herrlichkeit. -
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Erbaut dem Herrn von neuem Sion und zeigt er sich in seinem Herrschertum,
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
und achtet auf der Nackten Flehen, verschmäht er nimmer ihr Gebet,
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
dann schreibe man dies für die Nachwelt auf, damit ein neugeschaffen Volk den Herrn lobpreise!
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Von seiner heiligen Höhe schaue er herab; der Herr vom Himmel auf die Erde blicke,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
um der Gefangenen Gestöhn zu hören, des Todes Kinder zu befreien!
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Dann künden sie des Herren Ruhm in Sion und zu Jerusalem sein Lob,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
wenn sich die Völker allzumal versammeln und Königreiche, um dem Herrn zu dienen. -
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Ermattet bin ich auf dem Weg; verkürzt sind meine Tage.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Drum flehe ich: "Mein Gott! Nimm mich nicht weg in meiner Tage Hälfte! Du, dessen Jahre Ewigkeiten währen."
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Die Erde, die Du einst gegründet, der Himmel, Deiner Hände Werk,
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
sie schwinden hin, Du aber bleibst. Sie all veralten wie ein Kleid; Du wechselst sie wie ein Gewand. Und wechseln sie,
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
so bleibst Du doch derselbe, und Deine Jahre enden nicht.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
So mögen auch die Kinder Deiner Knechte bleiben, ihr Stamm, solang Du selber bist!
