Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Gebet eines Elenden, wenn er verschmachtet und seine Klage vor Jehova ausschüttet. Jehova, höre mein Gebet, und laß zu dir kommen mein Schreien!
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Verbirg dein Angesicht nicht vor mir am Tage meiner Bedrängnis; neige zu mir dein Ohr; an dem Tage, da ich rufe, erhöre mich eilends!
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Denn wie Rauch entschwinden meine Tage, und meine Gebeine glühen wie ein Brand.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Wie Kraut ist versengt und verdorrt mein Herz, daß ich vergessen habe, mein Brot zu essen.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Ob der Stimme meines Seufzens klebt mein Gebein an meinem Fleische.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Ich gleiche dem Pelikan der Wüste, bin wie die Eule der Einöden.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Ich wache, und bin wie ein einsamer Vogel auf dem Dache.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Den ganzen Tag höhnen mich meine Feinde; die wider mich rasen, schwören bei mir.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Denn Asche esse ich wie Brot, und meinen Trank vermische ich mit Tränen
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
vor deinem Zorn und deinem Grimm; denn du hast mich emporgehoben und hast mich hingeworfen.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Meine Tage sind wie ein gestreckter Schatten, und ich verdorre wie Kraut.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Du aber, Jehova, bleibst auf ewig, und dein Gedächtnis ist von Geschlecht zu Geschlecht.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Du wirst aufstehen, wirst dich Zions erbarmen; denn es ist Zeit, es zu begnadigen, denn gekommen ist die bestimmte Zeit;
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
denn deine Knechte haben Gefallen an seinen Steinen und haben Mitleid mit seinem Schutt.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Und die Nationen werden den Namen Jehovas fürchten, und alle Könige der Erde deine Herrlichkeit.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Denn Jehova wird Zion aufbauen, wird erscheinen in seiner Herrlichkeit;
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Er wird sich wenden zum Gebete des Entblößten, und ihr Gebet wird er nicht verachten.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Das wird aufgeschrieben werden für das künftige Geschlecht; und ein Volk, das erschaffen werden soll, wird Jehova loben.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Denn er hat herniedergeblickt von der Höhe seines Heiligtums, Jehova hat herabgeschaut vom Himmel auf die Erde,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
um zu hören das Seufzen des Gefangenen, um zu lösen die Kinder des Todes;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
damit man den Namen Jehovas verkündige in Zion, und in Jerusalem sein Lob,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
wenn die Völker sich versammeln werden allzumal, und die Königreiche, um Jehova zu dienen.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Er hat meine Kraft gebeugt auf dem Wege, hat verkürzt meine Tage.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Ich sprach: Mein Gott, nimm mich nicht hinweg in der Hälfte meiner Tage! Von Geschlecht zu Geschlecht sind deine Jahre.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Du hast vormals die Erde gegründet, und die Himmel sind deiner Hände Werk.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Sie werden untergehen, du aber bleibst; und sie alle werden veralten wie ein Kleid; wie ein Gewand wirst du sie verwandeln, und sie werden verwandelt werden;
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Du aber bist derselbe, und deine Jahre enden nicht.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Die Söhne deiner Knechte werden wohnen, und ihr Same wird vor dir feststehen.
