Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Prière de l'affligé, lorsqu'il est abattu et qu'il exhale sa plainte devant l'Éternel. Éternel, écoute ma prière, Et que mon cri parvienne jusqu'à toi!,
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Ne me cache pas ta face, au jour de ma détresse; Incline vers moi ton oreille! Au jour où je t'invoque, hâte-toi de me répondre!
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Car mes jours s'évanouissent comme une fumée, Et mes os se consument comme un brasier.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Mon coeur a été frappé, et il se dessèche comme l'herbe; J'oublie même de manger mon pain.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Je pousse de tels gémissements. Que mes os s'attachent à ma chair.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Je ressemble au pélican du désert; Je suis comme le hibou des ruines.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Je n'ai plus de sommeil, Et je suis comme le passereau solitaire sur un toit.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Tous les jours, mes ennemis m'outragent. Et mes adversaires en fureur prononcent mon nom Comme un nom maudit.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Je fais de la cendre ma nourriture. Et je mêle des larmes à mon breuvage,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
A cause de ton indignation et de ton courroux; Car tu m'as saisi et rejeté au loin.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Mes jours s'inclinent comme l'ombre du soir Et je me dessèche comme l'herbe.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Mais toi, ô Éternel, tu règnes à perpétuité. Et ta mémoire subsiste d'âge en âge.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Tu te lèveras, tu auras pitié de Sion. Il est temps de lui faire grâce: L'heure est venue!
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Car tes serviteurs en chérissent les pierres; Ils aiment jusqu'à sa poussière.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Alors les peuples craindront le nom de l'Éternel. Tous les rois de la terre, ô Dieu, verront ta gloire,
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Parce que l'Éternel aura rebâti Sion, Qu'il aura paru dans sa gloire,
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Qu'il aura écouté la requête des misérables, Et n'aura pas méprisé leur supplication.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Cela sera écrit pour la génération future. Et le peuple qui sera créé, louera l'Éternel.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Car l'Éternel abaissera ses regards, Du haut de sa demeure sainte. Et, du haut des cieux, l'Éternel jettera les yeux sur la terre,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Pour écouter les gémissements du captif, Pour délivrer ceux qui sont voués à la mort.
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Alors on célébrera le nom de l'Éternel dans Sion, Et ses louanges dans Jérusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Quand tous les peuples, ainsi que les royaumes, Se rassembleront pour servir l'Eternel.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Dieu a brisé ma force au milieu de ma course; Il a abrégé mes jours.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
J'ai dit: mon Dieu, ne m'enlève pas à la fleur de l'âge, Toi dont les années subsistent de siècle en siècle!
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Tu as jadis fondé la terre, Et les cieux sont l'oeuvre de tes mains.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ils périront; mais toi, tu subsisteras. Ils s'useront tous comme un vêtement; Tu les changeras comme un habit, et ils passeront.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Mais toi, tu es toujours le même. Et tes années ne finiront point.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Les enfants de tes serviteurs auront une demeure assurée, Et leur postérité se perpétuera sous tes yeux.
