Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Prière d'un malheureux qui, plongé dans la douleur, épanche sa plainte devant l'Éternel. Éternel, écoute ma prière, et que ma complainte arrive jusqu'à toi!
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Ne me cache pas ta face au jour de ma détresse! Penche vers moi ton oreille, quand je t'invoque! hâte-toi! exauce-moi!
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Car mes jours, comme une fumée, se sont évanouis, et mes os sont embrasés, comme un tison ardent.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Frappé comme la plante, mon cœur s'est flétri; car j'oublie de manger mon pain.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Par l'effet des sanglots que j'exhale, mes os s'attachent à ma chair.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Je ressemble au pélican du désert, je suis comme le chat-huant des masures.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
J'ai perdu le sommeil, et je suis tel que sur un toit l'oiseau solitaire.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Tous les jours mes ennemis m'outragent; follement animés contre moi, ils emploient mon nom pour maudire.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Car je mange la cendre au lieu de pain, et je trempe mon breuvage de mes pleurs,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
à cause de ton courroux et de ta fureur; car tu m'as soulevé, et m'as précipité.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Mes jours sont comme les ombres allongées, et je sèche comme l'herbe.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Mais toi, Seigneur, tu es éternellement sur ton trône, et ton nom demeure à travers tous les âges.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Tu te lèveras, tu prendras pitié de Sion; car il est temps de prendre pitié d'elle: le moment est venu.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Car les vœux de tes serviteurs sont pour les pierres de Sion, et ils sont affectionnés à ses ruines…
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Alors les peuples révéreront le nom de l'Éternel, et tous les rois de la terre, ta majesté!
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Oui, l'Éternel relèvera Sion, Il apparaîtra dans sa gloire.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Il se tourne vers les pauvres qui prient, et Il ne dédaigne pas leur prière.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Que ceci soit écrit pour l'âge futur, et que le peuple qui naîtra, loue l'Éternel!
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Car Il regarde du lieu très haut de sa sainteté, l'Éternel abaisse des Cieux ses regards sur la terre,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
pour entendre les soupirs des captifs, pour libérer les enfants de la mort,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
afin qu'ils redisent en Sion le nom de l'Éternel, et ses louanges dans Jérusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
lors du concours universel des peuples, et des royaumes qui viendront servir l'Éternel.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Au milieu du voyage Il a brisé ma force, abrégé mes jours.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Je dis: Mon Dieu, ne m'enlève pas à la moitié de mes jours! A travers tous les âges tes années se perpétuent.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Jadis tu fondas la terre, et les Cieux sont l'ouvrage de tes mains.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ils périront, mais tu subsisteras; tout entiers ils s'useront comme un vêtement; tu les changeras comme un habit, et ils changeront;
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
mais toi, tu demeures le même, et tes années n'ont point de terme.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Les enfants de tes serviteurs auront leur séjour, et leur race subsistera devant toi.
