Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Éternel, écoute ma prière, et que mon cri parvienne jusqu'à toi!
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Ne me cache point ta face; au jour de ma détresse, incline vers moi ton oreille; au jour que je t'invoque, hâte-toi, réponds-moi!
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Car mes jours s'en vont comme la fumée, et mes os sont brûlés comme un foyer.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Mon cœur a été frappé, et s'est desséché comme l'herbe; tellement que j'ai oublié de manger mon pain.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
A force de crier en gémissant, mes os sont attachés à ma chair.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Je ressemble au pélican du désert; je suis comme la chouette des masures.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Je veille, et je suis semblable à un passereau solitaire sur le toit.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Tous les jours mes ennemis m'outragent, et mes adversaires en fureur jurent par mon nom.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Car j'ai mangé la cendre comme le pain, et j'ai mêlé ma boisson de pleurs,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
A cause de ton indignation et de ton courroux; car tu m'as enlevé et jeté au loin.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Mes jours sont comme l'ombre à son déclin, et je deviens sec comme l'herbe.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Mais toi, Éternel, tu règnes à perpétuité, et ta mémoire dure d'âge en âge.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Tu te lèveras, tu auras compassion de Sion; car il est temps d'en avoir pitié; car le moment est venu.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Car tes serviteurs sont affectionnés à ses pierres, et ils ont pitié de sa poussière.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Alors les peuples craindront le nom de l'Éternel, et tous les rois de la terre, ta gloire;
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Quand l'Éternel aura rebâti Sion, qu'il aura paru dans sa gloire,
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Qu'il aura écouté la requête des désolés, et n'aura pas dédaigné leur supplication.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Cela sera écrit pour la génération à venir; et le peuple qui sera créé, louera l'Éternel.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Parce qu'il aura regardé du lieu élevé de sa sainteté, et que des cieux l'Éternel aura jeté les yeux sur la terre,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Pour entendre les gémissements des captifs, pour délivrer ceux qui sont voués à la mort;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Afin qu'on célèbre en Sion le nom de l'Éternel, et sa louange dans Jérusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Quand tous les peuples s'assembleront, et tous les royaumes, pour servir l'Éternel.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Il a abattu ma force en chemin; il a abrégé mes jours.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
J'ai dit: Mon Dieu, ne m'enlève pas au milieu de mes jours. Tes années sont d'âge en âge.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Tu as jadis fondé la terre, et les cieux sont l'ouvrage de tes mains.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ils périront, mais toi tu subsisteras; ils vieilliront tous comme un vêtement; tu les changeras comme un habit, et ils seront changés.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Mais toi, tu es toujours le même, et tes années ne finiront point.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Les enfants de tes serviteurs habiteront en repos, et leur postérité sera affermie devant toi.
