< Žalmy 102 >

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Prière pour le pauvre, lorsqu'il aura été abandonné et qu'il épanchera ses vœux devant le Seigneur. Seigneur, exauce ma prière, et que mon cri arrive jusqu'à toi.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Ne détourne point de moi ta face; au jour de ma tribulation, penche vers moi ton oreille; le jour où je t'invoquerai, exauce-moi aussitôt.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Car mes jours se sont évanouis comme la fumée, et mes os ont été consumés comme des broussailles mortes.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
J'ai été foulé aux pieds comme de l'herbe, et mon cœur s'est desséché, parce que j'ai oublié de manger mon pain.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
A force de gémir, mes os se sont collés à ma chair.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Je suis devenu comme le pélican du désert; je suis devenu comme un hibou dans une masure.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
J'ai perdu le sommeil, et me voici comme le passereau solitaire sur un toit.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Tout le jour, mes ennemis m'ont outragé, et ceux qui me louaient ont juré contre moi:
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Parce que je mangeais la cendre comme du pain, et qu'à mon breuvage je mêlais des larmes,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
En face de ta colère et de ta fureur; car tu m'as élevé, puis brisé.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Mes jours ont décliné comme l'ombre, et moi je me suis flétri comme l'herbe fanée.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Mais toi, Seigneur, tu demeures éternellement, et ta mémoire passe de génération en génération.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Lève-toi, et aie pitié de Sion; car le temps est venu d'avoir pitié d'elle; le temps en est venu.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Car ses pierres mêmes ont plu à tes serviteurs, et ils pleurent sur sa poussière.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Et les Gentils. Seigneur, craindront ton nom, et les rois ta gloire.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Car le Seigneur édifiera Sion, et y sera vu en sa gloire.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Il a eu égard à la prière des humbles, et il n'a point méprisé leur supplication.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Qu'on écrive ces choses pour la génération future, et le peuple d'alors louera le Seigneur.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Car le Seigneur s'est penché des hauteurs de son lieu saint, et du ciel il a regardé la terre,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Pour ouïr les gémissements des captifs, pour délivrer les fils des hommes mis à mort,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Afin qu'ils proclament dans Sion le nom du Seigneur, et sa louange dans Jérusalem;
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Lorsqu'en un même lieu peuples et rois seront rassemblés pour servir le Seigneur.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Le peuple dans la voie de sa force lui a dit: Annoncez-moi la brièveté de mes jours.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Ne me rappelle pas au milieu de mes jours, toi dont les années sont de génération en génération.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Au commencement, Seigneur, tu as créé la terre; et les cieux sont l'œuvre de tes mains.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ils périront, et toi tu subsisteras; ils vieilliront tous comme un manteau, et tu les rouleras comme un vêtement, et ils seront changés.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Seul tu es toujours le même, et tes années ne défailliront point.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Les fils de tes serviteurs habiteront ta terre, et leur race y prospérera dans les siècles des siècles.

< Žalmy 102 >