Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Prière de l’affligé, quand il est accablé et répand sa plainte devant l’Éternel. Éternel, entends ma prière, et que mon cri vienne jusqu’à toi!
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Ne me cache pas ta face; au jour de ma détresse, incline vers moi ton oreille; au jour où je crie, hâte-toi, réponds-moi.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Car mes jours s’évanouissent comme la fumée, et mes os sont brûlés comme un foyer.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Mon cœur est frappé, et est desséché comme l’herbe; car j’ai oublié de manger mon pain.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
À cause de la voix de mon gémissement, mes os s’attachent à ma chair.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Je suis devenu semblable au pélican du désert; je suis comme le hibou des lieux désolés.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Je veille, et je suis comme un passereau solitaire sur un toit.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Tout le jour mes ennemis m’outragent; ceux qui sont furieux contre moi jurent par moi.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Car j’ai mangé la cendre comme du pain, et j’ai mêlé de pleurs mon breuvage,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
À cause de ton indignation et de ta colère; car tu m’as élevé haut, et tu m’as jeté en bas.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Mes jours sont comme l’ombre qui s’allonge, et je deviens sec comme l’herbe.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Mais toi, Éternel! tu demeures à toujours, et ta mémoire est de génération en génération.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Tu te lèveras, tu auras compassion de Sion; car c’est le temps d’user de grâce envers elle, car le temps assigné est venu.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Car tes serviteurs prennent plaisir à ses pierres, et ont compassion de sa poussière.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Alors les nations craindront le nom de l’Éternel, et tous les rois de la terre, ta gloire.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Quand l’Éternel bâtira Sion, il paraîtra dans sa gloire.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Il aura égard à la prière du désolé, et il ne méprisera pas leur prière.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Cela sera écrit pour la génération à venir; et le peuple qui sera créé louera Jah;
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Car il a regardé des lieux hauts de sa sainteté; des cieux l’Éternel a considéré la terre,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Pour entendre le gémissement du prisonnier, et pour délier ceux qui étaient voués à la mort;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Afin qu’on annonce dans Sion le nom de l’Éternel, et sa louange dans Jérusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Quand les peuples seront rassemblés, et les royaumes, pour servir l’Éternel.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Il a abattu ma force dans le chemin, il a abrégé mes jours.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
J’ai dit: Mon Dieu, ne m’enlève pas à la moitié de mes jours!… Tes années sont de génération en génération!
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Tu as jadis fondé la terre, et les cieux sont l’ouvrage de tes mains;
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Eux, ils périront, mais toi, tu subsisteras; et ils vieilliront tous comme un vêtement; tu les changeras comme un habit, et ils seront changés;
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Mais toi, tu es le Même, et tes années ne finiront pas.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Les fils de tes serviteurs demeureront, et leur semence sera établie devant toi.
