Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Prière de l'affligé, lorsqu'il est accablé et qu'il déverse sa plainte devant Yahvé. Entends ma prière, Yahvé! Laisse mon cri venir à toi.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Ne me cache pas ta face au jour de ma détresse. Tourne ton oreille vers moi. Répondez rapidement dans la journée lorsque j'appelle.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Car mes jours se consument comme de la fumée. Mes os sont brûlés comme une torche.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Mon cœur est flétri comme l'herbe, il est desséché, car j'oublie de manger mon pain.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
A cause de la voix de mes gémissements, mes os collent à ma peau.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Je suis comme un pélican du désert. Je suis devenu comme un hibou des lieux déserts.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Je veille, et je suis devenu comme un moineau qui est seul sur le toit.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Mes ennemis m'outragent tout le jour. Ceux qui sont en colère contre moi utilisent mon nom comme une malédiction.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Car j'ai mangé de la cendre comme du pain, et j'ai mélangé ma boisson avec des larmes,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
à cause de ton indignation et de ta colère; car tu m'as pris et jeté au loin.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Mes jours sont comme une longue ombre. Je me suis flétri comme l'herbe.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Mais toi, Yahvé, tu demeures à jamais; ta renommée perdure à travers les générations.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Tu te lèveras et tu auras pitié de Sion, car il est temps d'avoir pitié d'elle. Oui, le moment est venu.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Car tes serviteurs prennent plaisir à ses pierres, et ayez pitié de sa poussière.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Ainsi les nations craindront le nom de Yahvé, tous les rois de la terre, ta gloire.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Car Yahvé a rebâti Sion. Il est apparu dans sa gloire.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Il a répondu à la prière des indigents, et n'a pas méprisé leur prière.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Ceci sera écrit pour la génération à venir. Un peuple qui sera créé louera Yah,
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
car il a regardé du haut de son sanctuaire. Du ciel, Yahvé a vu la terre,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
pour entendre les gémissements du prisonnier, pour libérer ceux qui sont condamnés à mort,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
afin que les hommes proclament le nom de Yahvé dans Sion, et ses louanges à Jérusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
quand les peuples seront rassemblés, les royaumes, pour servir Yahvé.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Il a affaibli ma force le long du parcours. Il a raccourci mes jours.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
J'ai dit: « Mon Dieu, ne m'enlève pas au milieu de mes jours. Vos années sont à travers toutes les générations.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Dès longtemps, tu as posé les fondements de la terre. Les cieux sont l'œuvre de tes mains.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ils périront, mais toi tu persévéreras. Oui, ils s'useront tous comme un vêtement. Tu les changeras comme un manteau, et ils seront changés.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Mais vous êtes les mêmes. Vos années n'auront pas de fin.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Les enfants de tes serviteurs continueront. Leur progéniture sera établie devant toi. »
