Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Kurjan rukous, kun hän on näännyksissä ja vuodattaa valituksensa Herran eteen. Herra, kuule minun rukoukseni, ja minun huutoni tulkoon sinun eteesi.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Älä peitä minulta kasvojasi, kun minulla on ahdistus, kallista korvasi minun puoleeni. Kun minä huudan, riennä ja vastaa minulle.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Sillä minun päiväni ovat haihtuneet kuin savu, ja minun luitani polttaa niinkuin ahjossa.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Sydämeni on paahtunut ja kuivunut kuin ruoho, sillä minä unhotan syödä leipääni.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Äänekkäästä vaikerruksestani minun luuni tarttuvat minun nahkaani.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Minä olen kuin pelikaani erämaassa, olen kuin huuhkaja raunioissa.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Minä olen uneton, olen kuin yksinäinen lintu katolla.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Kaiken päivää viholliseni minua häpäisevät; ne, jotka riehuvat minua vastaan, kiroavat minun nimeni kautta.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Sillä minä syön tuhkaa kuin leipää ja sekoitan juomani kyyneleillä
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
sinun vihasi ja kiivastuksesi tähden, sillä sinä olet nostanut minut ylös ja viskannut pois.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Minun päiväni ovat kuin pitenevä varjo, ja minä kuivun kuin ruoho.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Mutta sinä, Herra, hallitset iankaikkisesti, sinun muistosi pysyy polvesta polveen.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Nouse ja armahda Siionia, sillä aika on tehdä sille laupeus ja määrähetki on tullut.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Sillä sen kivet ovat sinun palvelijoillesi rakkaat, ja sen soraläjiä heidän on sääli.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Silloin pakanat pelkäävät Herran nimeä ja kaikki maan kuninkaat sinun kunniaasi,
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
kun Herra rakentaa Siionin ja ilmestyy kunniassansa,
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
kun hän kääntyy niiden rukouksen puoleen, jotka ovat kaikkensa menettäneet, eikä enää heidän rukoustansa hylkää.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Tämä kirjoitettakoon tulevalle polvelle, ja kansa, joka vastedes luodaan, on kiittävä Herraa,
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
että hän katseli pyhästä korkeudestaan, että Herra katsoi taivaasta maahan,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
kuullaksensa vankien huokaukset, vapauttaaksensa kuoleman lapset,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
jotta Siionissa julistettaisiin Herran nimeä ja hänen ylistystänsä Jerusalemissa,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
kun kaikki kansat kokoontuvat yhteen, ja valtakunnat, palvelemaan Herraa.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Hän on lannistanut matkalla minun voimani, on lyhentänyt minun päiväni.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Minä sanon: Jumalani, älä tempaa minua pois kesken ikääni; sinun vuotesi kestävät suvusta sukuun.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Muinoin sinä perustit maan, ja taivaat ovat sinun käsialasi.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ne katoavat, mutta sinä pysyt, ne vanhenevat kaikki kuin vaate; sinä muutat ne, niinkuin vaatteet muutetaan, ja ne muuttuvat.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Mutta sinä pysyt samana, eivätkä sinun vuotesi lopu.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Sinun palvelijaisi lapset saavat asua turvassa, ja heidän jälkeläisensä pysyvät sinun edessäsi.
