Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
A Prayer of the afflicted when he is feeble, and before Jehovah poureth out his plaint. O Jehovah, hear my prayer, yea, my cry to Thee cometh.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Hide not Thou Thy face from me, In a day of mine adversity, Incline unto me Thine ear, In the day I call, haste, answer me.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For consumed in smoke have been my days, And my bones as a fire-brand have burned.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Smitten as the herb, and withered, is my heart, For I have forgotten to eat my bread.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
From the voice of my sighing Hath my bone cleaved to my flesh.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I have been like to a pelican of the wilderness, I have been as an owl of the dry places.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I have watched, and I am As a bird alone on the roof.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
All the day mine enemies reproached me, Those mad at me have sworn against me.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Because ashes as bread I have eaten, And my drink with weeping have mingled,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
From Thine indignation and Thy wrath, For Thou hast lifted me up, And dost cast me down.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My days as a shadow [are] stretched out, And I — as the herb I am withered.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
And Thou, O Jehovah, to the age abidest, And Thy memorial to all generations.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Thou — Thou risest — Thou pitiest Zion, For the time to favour her, For the appointed time hath come.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For Thy servants have been pleased with her stones, And her dust they favour.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
And nations fear the name of Jehovah, And all kings of the earth Thine honour,
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
For Jehovah hath builded Zion, He hath been seen in His honour,
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
He turned unto the prayer of the destitute, And He hath not despised their prayer.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
This is written for a later generation, And the people created do praise Jah.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
For He hath looked From the high place of His sanctuary. Jehovah from heaven unto earth looked attentively,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
To hear the groan of the prisoner, To loose sons of death,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
To declare in Zion the name of Jehovah, And His praise in Jerusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
In the peoples being gathered together, And the kingdoms — to serve Jehovah.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He hath humbled in the way my power, He hath shortened my days.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I say, 'My God, take me not up in the midst of my days,' Through all generations [are] Thine years.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Beforetime the earth Thou didst found, And the work of Thy hands [are] the heavens.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They — They perish, and Thou remainest, And all of them as a garment become old, As clothing Thou changest them, And they are changed.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
And Thou [art] the same, and Thine years are not finished.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The sons of Thy servants do continue, And their seed before Thee is established!
