Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Yahweh, listen to what I am praying; hear me while I cry out to you!
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Do not (turn away/hide yourself) from me when I (have troubles/am distressed)! Listen to me, and answer me quickly now, when I am calling out to you!
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
My life is ending, like smoke that disappears [SIM]; I have [a high fever which] burns my body like a fire burns [SIM].
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
[I feel like] I am drying up like grass [SIM] that has been beaten/trampled down, and I no longer have a desire to eat food.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
I groan loudly, and my bones can be seen under my skin [because I have become very thin].
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I am like a [lonely and despised] vulture in the desert, like an owl by itself in the abandoned ruins [of a building/city].
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I lie awake [at night]; [because there is no one to comfort me], I am like a lonely bird [sitting] on a housetop [SIM].
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
All during the day my enemies insult me; those who make fun of me mention my name [and say, “May you be like him”] when they curse people.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Because you are very angry [DOU] with me, now [I sit in] ashes [while I am suffering greatly]; and those ashes [fall on] the bread/food that I eat, and what I drink has my tears mixed with it. [It is as though] you have picked me up and thrown me away!
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My time to remain alive is like an evening shadow [that will soon be gone] [SIM]. I am withering like grass withers [in the hot sun].
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But Yahweh, you are our king who rules [MTY] forever; people who are not yet born will remember you.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
You will arise and be merciful to [the people of] [MTY] Jerusalem; it is now time for you to do that; this is the time for you to be kind to them.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Even though (the city has been destroyed/our enemies have destroyed our city), we who serve you still love the stones that [were formerly] in the city walls; because now there is rubble everywhere, we, your people, are very sad when we see it.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Yahweh, [some day the people of other] nations will revere you [MTY]; all the kings on earth will see that you are very glorious/great.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
You will rebuild Jerusalem, and you will appear there with your glory/brightness.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
You will listen to the prayers of your people who are homeless, and you will (not ignore them/do what they request) [LIT] when they plead with you to help them.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Yahweh, [I want to] write these words in order that people in future years [will know what] you have done, in order that people who are not born yet will praise you.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
They will know that you looked down from your holy/sacred place in heaven [DOU] and saw [what was happening on] the earth.
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
They will know that you hear prisoners groaning and that you will set free those who have been told, “You will be executed.”
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
As a result, people in Jerusalem will praise you [DOU] for what you [have done]
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
when many people [from other people-groups] and [those who are citizens of other] kingdoms gather to worship you.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
[But now] you have caused me to become weak while I am still young; [I think that] I will (not live much longer/ very long/soon die).
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I say to you, “My God, do not cause me to die now, before I become old! You live forever!
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
You created the world long ago, and you made (the heavens/everything in the sky) with your own hands.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
The earth and the heavens/sky will disappear, but you will remain. They will wear out like clothes wear out. You will get rid of them like [people get rid of] old clothes, and they will no longer exist,
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
but you are [not like the things that you created], [because you are] always the same; you never die.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
[Some day] our children will live safely [in Jerusalem], and their descendants will be protected in your presence.”
