Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
A Prayer for the Humbled One when he is about to faint, and, before Yahweh, poureth out his grief. O Yahweh, hear thou my prayer, and let, my cry for help, unto thee, enter in.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Do not hide thy face from me, In the day when I am in distress, —Bend down unto me thine ear, In the day when I call, speedily answer me.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For, consumed in smoke, are my days, And, my bones, like a burning mass, are scorched through;
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Smitten like herbage, so is my heart dried up, For I have forgotten to eat my food.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
At the noise of my groaning, my bone, hath cleaved, to my flesh:
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I am like the pelican of the desert, I have become as an owl among ruins.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I have watched and am become, Like a bird sitting alone upon a housetop.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
All the day, have mine enemies, reproached me, And, they who are mad against me, by me, have sworn.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
For, ashes—like bread, have I eaten, And, my drink—with my tears, have I mingled;
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Because of thine indignation and thy wrath, For thou hast lifted me up, and cast me down.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My days, are like a shadow extended, And, I, as green herbage, do wither.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But, thou, O Yahweh, age-abidingly wilt remain, And the memorial of thee, to generation after generation.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Thou, wilt arise, wilt have compassion upon Zion, Surely it is time to favour her, Surely the time appointed, hath come;
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Seeing that thy servants, take pleasure, in her stones, And, her dust, they favour:
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
That the nations may revere thy Name, O Yahweh, And all the kings of the earth, thy glory.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
When Yahweh, hath built up, Zion, Hath appeared in his glory;
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Hath turned towards the prayer of the destitute, And not despised their prayer,
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
This, shall be written, for a later generation, And, a people to be created, will give praise unto Yah: —
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
That he looked down, out of his holy height, Yahweh, from the heavens unto the earth, directed his gaze; —
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
To hear the groaning of the prisoner, To set free, them who were appointed to death.
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
To the end the Name of Yahweh, might be celebrated in Zion, And his praise in Jerusalem:
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
When the peoples, gather themselves together, And the kingdoms, to serve Yahweh.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He hath prostrated, in the way, my strength, —He hath shortened my days.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I said, O my GOD, do not remove me in the midst of my days, Throughout the generation of generations, are thy years;
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Of old—the earth, thou didst found, And, the work of thy hands, are the heavens;
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They, shall perish, But, thou, wilt abide; And, they all, like a garment, shall fall in pieces, As a vesture, wilt thou change them and they shall vanish;
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
But, thou, art, the same, —And, thy years, shall have no end:
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The children of thy servants, shall continue, —And, their seed, before thee, be established.
