Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
The prayer: for a weary and suffering person who pours out their grief to the Lord. Hear my prayer, O Lord; let my cry for help come to you.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Hide not your face from me in the day of my distress. Incline your ear to me: when I call, answer me speedily.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For my days pass away like smoke: my bones are burned through as with fire.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
My heart is scorched, withered like grass; I forget to eat my bread.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
By reason of my loud groaning, my flesh clings to my bones.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Like a desert-owl of the wilderness, like an owl among ruins am I.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I make my sleepless lament like a bird on the house-top alone.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
All the day wild foes revile me, using my name for a curse.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
For ashes have been my bread, and tears have been mixed with my cup.
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Because of your passionate anger, you did raise me, then hurl me to the ground.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My days come to an end, shadows lengthen, I wither like grass.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But you, O Lord, are enthroned forever, your fame endures to all generations.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
You will arise and have pity on Zion; it’s time to be gracious; her hour has come.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For even her stones are dear to your servants, even the dust of her ruins they look on with love.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Then the nations will revere the name of the Lord and all the kings of the earth his glory,
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
when the Lord shall have built up Zion, and revealed himself in his glory,
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
in response to the prayer of the destitute, whose prayer he will not despise.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Let this be recorded for ages to come, that the Lord may be praised by a people yet unborn.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
For he shall look down from his holy height, from the heavens the Lord will gaze on the earth,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
to hear the groans of the prisoner, to free those who are doomed to die;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
that people may recount the Lord’s fame in Zion, and the praise of him in Jerusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
when the nations are gathered together, and the kingdoms, to worship the Lord.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He has broken my strength on the way, he has shortened my days.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I will say, ‘My God, take me not hence in the midst of my days. ‘Your years endure age after age.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Of old you have founded the earth, and the heavens are the work of your hands.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They shall perish; but you do stand. They shall all wax old like a garment, and change as a robe you will change them.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
But you are the same, your years are endless.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The children of your servants abide, evermore shall their seed be before you.’
