Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
“A prayer of the afflicted, when in deep distress he poureth out his complaint before the Lord.” Hear my prayer, O LORD! And let my cry come unto thee!
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Hide not thy face from me in the day of my trouble; Incline thine ear to me when I call! Answer me speedily!
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For my life is consumed like smoke, And my bones burn like a brand.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
My heart is smitten and withered like grass; Yea, I forget to eat my bread.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
By reason of my sighing, my bones cleave to my skin;
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I am like the pelican of the wilderness; I am like an owl amid ruins.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I am sleepless; I am like a solitary bird upon the house-top.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
All the day long my enemies reproach me; They who rage against me curse by me.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
For I eat ashes like bread, And mingle my drink with tears.
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
On account of thine indignation and thy wrath; For thou hast lifted me up and cast me down!
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My life is like a declining shadow, And I wither like grass.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But thou, O LORD! endurest for ever, And thy name from generation to generation!
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Thou wilt arise and have pity upon Zion, For the time to favor her, yea, the set time, is come.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For thy servants take pleasure in her stones; Yea, they have a regard for her dust.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Then shall the nations fear the name of Jehovah, And all the kings of the earth thy glory.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
For Jehovah will build up Zion; He will appear in his glory.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
He will regard the prayer of the destitute, And not despise their supplication.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
This shall be written for the generation to come, That the people to be born may praise Jehovah.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
For he looketh down from his holy height, From heaven doth he cast his eye upon the earth,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
To listen to the sighs of the prisoner. To release those that are doomed to death;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
That they may declare the name of Jehovah in Zion, And his praise in Jerusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
When the nations are assembled together, And the kingdoms to serve Jehovah.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He hath weakened my strength on the way, He hath shortened my days.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I say, O my God! take me not away in the midst of my days! Thy years endure through all generations.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Of old hast thou laid the foundations of the earth, And the heavens are the work of thy hands;
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They shall perish, but thou shalt endure; Yea, all of them shall wax old like a garment; As a vesture shalt thou change them, And they shall be changed;
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
But thou art the same, And thy years have no end.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The children of thy servants shall dwell securely, And their posterity shall be established before thee.
