Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
A PRAYER OF THE AFFLICTED WHEN HE IS FEEBLE, AND POURS OUT HIS COMPLAINT BEFORE YHWH. O YHWH, hear my prayer, indeed, my cry comes to You.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Do not hide Your face from me, In a day of my adversity, Incline Your ear to me, In the day I call, hurry, answer me.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For my days have been consumed in smoke, And my bones have burned as a firebrand.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Struck as the herb, and withered, is my heart, For I have forgotten to eat my bread.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
From the voice of my sighing My bone has cleaved to my flesh.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I have been like to a pelican of the wilderness, I have been as an owl of the dry places.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I have watched, and I am As a bird alone on the roof.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
All the day my enemies reproached me, Those mad at me have sworn against me.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Because I have eaten ashes as bread, And have mingled my drink with weeping,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
From Your indignation and Your wrath, For You have lifted me up, And cast me down.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My days [are] stretched out as a shadow, And I am withered as the herb.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
And You, O YHWH, abide for all time, And Your memorial from generation to generation.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
You rise—You pity Zion, For the time to favor her, For the appointed time has come.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For Your servants have been pleased with her stones, And they favor her dust.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
And nations fear the Name of YHWH, And all kings of the earth Your glory,
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
For YHWH has built Zion, He has been seen in His glory,
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
He turned to the prayer of the destitute, And He has not despised their prayer.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
This is written for a later generation, And the people created praise YAH.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
For He has looked From the high place of His sanctuary. YHWH looked attentively from the heavens to earth,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
To hear the groan of the prisoner, To loose sons of death,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
To declare in Zion the Name of YHWH, And His praise in Jerusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
In the peoples being gathered together, And the kingdoms—to serve YHWH.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He has humbled my power in the way, He has shortened my days.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I say, “My God, do not take me up in the midst of my days,” Your years [are] through all generations.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
You founded the earth before time, And the heavens [are] the work of Your hands.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They perish, and You remain, And all of them become old as a garment, You change them as clothing, And they are changed.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
And You [are] the same, and Your years are not finished.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The sons of Your servants continue, And their seed is established before You!
