Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
“A prayer of the afflicted, when he is overwhelmed, and poureth out before the Lord his complaint.” O Lord, hear my prayer, and let my cry come unto thee.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Hide not thy face from me on the day when I am distressed; incline unto me thy ear; on the day when I call, answer me speedily.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For my days vanish in smoke, and my bones are burning like a hearth.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Struck [by heat] like the herb and dried up is my heart; for I forget to eat my bread.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Because of the voice of my groaning my bones cleave to my flesh.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I am like the pelican of the wilderness: I am become like the owl amid ruins.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I watch, and I am become like a [night-]bird sitting alone upon the housetop.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
All the day my enemies reproach me: they that mock me swear by me.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
For ashes do I eat like bread, and my drink I mingle with weeping;
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Because of thy indignation and thy wrath; for thou hadst lifted me up, and hast cast me down.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My days are like a shadow that declineth; and like the herb I wither.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But thou, O Lord, wilt sit enthroned for ever; and thy memorial is unto all generations.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Thou wilt indeed arise; thou wilt have mercy upon Zion; for it is time to favor her, for the appointed time is coming.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For thy servants hold dear her stones, and her very dust they cherish.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Then shall nations fear the name of the Lord, and all the kings of the earth thy glory:
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
When the Lord shalt have built up Zion, he appeareth in his glory;
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
[When] he hath regarded the prayer of the forsaken, and doth not despise their prayer.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
This shall be written down for the latest generation; and the people which shall be created shall praise the Lord.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
For he hath looked down from the height of his sanctuary; the Lord hath cast from heaven his view to the earth:
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
To hear the sighing of the prisoner; to loosen those that are doomed to death:
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
That men may proclaim in Zion the name of the Lord, and his praise in Jerusalem;
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
When people are gathered together, and kingdoms, to serve the Lord.—
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He hath weakened on the way my strength; he hath shortened my days.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I will say, O my God! take me not away in the midst of my days: throughout all generations are thy years.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
In olden times didst thou lay the foundations of the earth; and the heavens are the work of thy hands.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
These will indeed perish, but thou wilt ever exist: yea, all of them will wear out like a garment; as a vesture wilt thou change them, and they will be changed;
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
But thou art ever the same, and thy years will have no end.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The children of thy servants will dwell [securely], and their seed will be firmly established before thee.
