Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
A prayer from someone who is suffering and is tired out, pouring out their troubles to the Lord. Lord please hear my prayer, my cry for help!
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Don't hide your face from me in my time of trouble! Turn and listen to me, and answer me quickly when I call.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
My life is disappearing like smoke; my body feels like it's on fire!
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
I'm like grass that's dried up, withered away—I even forget to eat!
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
All my groaning has worn me out; my bones show through my skin.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I'm like a desert owl, like a little owl among the ruins.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I can't sleep. I'm like a lonely bird on a rooftop.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
My enemies taunt me all day long. They mock me and swear at me.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Ashes are the food I eat; my tears drip into my drink,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
because of your anger and hostility, for you have picked me up and tossed me away.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My life is fading away like a shadow that lengthens—I'm withering away like grass.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But you, Lord, reign forever, your fame will last for all generations.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
You will take action and have pity on Jerusalem, for it's time to be kind to the city, the time has come.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For the people who follow you love its stones; they value even its dust!
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Then the nations will be in awe of who you are, Lord; all the kings of the earth will be in awe of your glory.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
For the Lord will rebuild Jerusalem; he will appear in glory.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
He will pay attention to the prayers of the homeless; he will not disregard their requests.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Let this be recorded for generations to come, so that people yet to be born may praise the Lord:
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
The Lord looked down from above, from the heights of his holy place; he looked down from heaven to the earth,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
to respond to the groans of prisoners, to set free the children of death.
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
As a result the wonderful nature of the Lord will be celebrated with praise in Jerusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
when the people of many kingdoms gather together to worship the Lord.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
But as for me, he broke my health while I was still young, cutting my life short.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I cried out, “My God, don't take my life while I'm young! You are the one who lives forever.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Long ago you created the earth; you made the heavens.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They will come to an end, but you will not. They will all wear out, like clothes—you will change them, and throw them away.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
But you are the one who always is; your years never come to an end.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Our children will live with you, and our children's children will grow in your presence.”
