Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
The prayer of the poor man, when he was anxious, and poured out his supplication before the Lord. Hear, O Lord, my prayer: and let my cry come to thee.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Turn not away thy face from me: in the day when I am in trouble, incline thy ear to me. In what day soever I shall call upon thee, hear me speedily.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For my days are vanished like smoke: and my bones are grown dry like fuel for the fire.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
I am smitten as grass, and my heart is withered: because I forgot to eat my bread.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Through the voice of my groaning, my bone hath cleaved to my flesh.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I am become like to a pelican of the wilderness: I am like a night raven in the house.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I have watched, and am become as a sparrow all alone on the housetop.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
All the day long my enemies reproached me: and they that praised me did swear against me.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
For I did eat ashes like bread, and mingled my drink with weeping.
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Because of thy anger and indignation: for having lifted me up thou hast thrown me down.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My days have declined like a shadow, and I am withered like grass.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But thou, O Lord, endurest for ever: and thy memorial to all generations.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Thou shalt arise and have mercy on Sion: for it is time to have mercy on it, for the time is come.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For the stones thereof have pleased thy servants: and they shall have pity on the earth thereof.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
And the Gentiles shall fear thy name, O Lord, and all the kings of the earth thy glory.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
For the Lord hath built up Sion: and he shall be seen in his glory.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
He hath had regard to the prayer of the humble: and he hath not despised their petition.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Let these things be written unto another generation: and the people that shall be created shall praise the Lord:
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Because he hath looked forth from his high sanctuary: from heaven the Lord hath looked upon the earth.
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
That he might hear the groans of them that are in fetters: that he might release the children of the slain:
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
That they may declare the name of the Lord in Sion: and his praise in Jerusalem;
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
When the people assemble together, and kings, to serve the Lord.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He answered him in the way of his strength: Declare unto me the fewness of my days.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Call me not away in the midst of my days: thy years are unto generation and generation.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
In the beginning, O Lord, thou foundedst the earth: and the heavens are the works of thy hands.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They shall perish but thou remainest: and all of them shall grow old like a garment: And as a vesture thou shalt change them, and they shall be changed.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
But thou art always the selfsame, and thy years shall not fail.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The children of thy servants shall continue: and their seed shall be directed for ever.
