Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
A Prayer of the afflicted, when he is overwhelmed, and poureth out his complaint before Jehovah. Jehovah, hear my prayer, and let my cry come unto thee.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Hide not thy face from me: in the day of my trouble, incline thine ear unto me; in the day I call, answer me speedily.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For my days are consumed like smoke, and my bones are burned as a firebrand.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
My heart is smitten and withered like grass; yea, I have forgotten to eat my bread.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
By reason of the voice of my groaning, my bones cleave to my flesh.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I am become like the pelican of the wilderness, I am as an owl in desolate places;
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I watch, and am like a sparrow alone upon the housetop.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Mine enemies reproach me all the day; they that are mad against me swear by me.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
For I have eaten ashes like bread, and mingled my drink with weeping,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Because of thine indignation and thy wrath; for thou hast lifted me up, and cast me down.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My days are like a lengthened-out shadow, and I, I am withered like grass.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But thou, Jehovah, abidest for ever, and thy memorial from generation to generation.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Thou wilt rise up, thou wilt have mercy upon Zion: for it is the time to be gracious to her, for the set time is come.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For thy servants take pleasure in her stones, and favour her dust.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
And the nations shall fear the name of Jehovah, and all the kings of the earth thy glory.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
When Jehovah shall build up Zion, he will appear in his glory.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
He will regard the prayer of the destitute one, and not despise their prayer.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
This shall be written for the generation to come; and a people that shall be created shall praise Jah:
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
For he hath looked down from the height of his sanctuary; from the heavens hath Jehovah beheld the earth,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
To hear the groaning of the prisoner, to loose those that are appointed to die;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
That the name of Jehovah may be declared in Zion, and his praise in Jerusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
When the peoples shall be gathered together, and the kingdoms, to serve Jehovah.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He weakened my strength in the way, he shortened my days.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I said, My God, take me not away in the midst of my days! ...Thy years are from generation to generation.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Of old hast thou founded the earth, and the heavens are the work of thy hands:
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They shall perish, but thou continuest; and all of them shall grow old as a garment: as a vesture shalt thou change them, and they shall be changed.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
But thou art the Same, and thy years shall have no end.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The children of thy servants shall abide, and their seed shall be established before thee.
