Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
The prayer of the pauper, when he was anxious, and so he poured out his petition in the sight of the Lord. O Lord, hear my prayer, and let my outcry reach you.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Do not turn your face away from me. In whatever day that I am in trouble, incline your ear to me. In whatever day that I will call upon you, heed me quickly.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For my days have faded away like smoke, and my bones have dried out like firewood.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
I have been cut down like hay, and my heart has withered, for I had forgotten to eat my bread.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Before the voice of my groaning, my bone has adhered to my flesh.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I have become like a pelican in solitude. I have become like a night raven in a house.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I have kept vigil, and I have become like a solitary sparrow on a roof.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
All day long my enemies reproached me, and those who praised me swore oaths against me.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
For I chewed on ashes like bread, and I mixed weeping into my drink.
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
By the face of your anger and indignation, you lifted me up and threw me down.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My days have declined like a shadow, and I have dried out like hay.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But you, O Lord, endure for eternity, and your memorial is from generation to generation.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
You will rise up and take pity on Zion, for it is time for its mercy, for the time has come.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For its stones have pleased your servants, and they will take pity on its land.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
And the Gentiles will fear your name, O Lord, and all the kings of the earth your glory.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
For the Lord has built up Zion, and he will be seen in his glory.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
He has noticed the prayer of the humble, and he has not despised their petition.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Let these things be written in another generation, and the people who will be created will praise the Lord.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
For he has gazed from his high sanctuary. From heaven, the Lord has beheld the earth.
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
So may he hear the groans of those in shackles, in order that he may release the sons of the slain.
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
So may they announce the name of the Lord in Zion and his praise in Jerusalem:
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
while the people convene, along with kings, in order that they may serve the Lord.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He responded to him in the way of his virtue: Declare to me the brevity of my days.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Do not call me back in the middle of my days: your years are from generation to generation.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
In the beginning, O Lord, you founded the earth. And the heavens are the work of your hands.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They will perish, but you remain. And all will grow old like a garment. And, like a blanket, you will change them, and they will be changed.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Yet you are ever yourself, and your years will not decline.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The sons of your servants will live, and their offspring will be guided aright in every age.
