Žalmy 102

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

Bøn af en elendig, naar hans Kraft svigter, og han udøser sin Klage for HERREN.

2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

HERRE, lyt til min Bøn, lad mit Raab komme til dig,

3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

skjul dog ikke dit Aasyn for mig; den Dag jeg stedes i Nød, bøj da dit Øre til mig; naar jeg kalder, saa skynd dig og svar mig!

4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

Thi mine Dage svinder som Røg, mine Ledemod brænder som Ild;

5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

mit Hjerte er svedet og visnet som Græs, thi jeg glemmer at spise mit Brød.

6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

Under min Stønnen klæber mine Ben til Huden;

7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

jeg ligner Ørkenens Pelikan, er blevet som Uglen paa øde Steder;

8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

om Natten ligger jeg vaagen og jamrer saa ensom som Fugl paa Taget;

9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

mine Fjender haaner mig hele Dagen; de, der spotter mig, sværger ved mig.

10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

Thi Støv er mit daglige Brød, jeg blander min Drik med Taarer

11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

over din Harme og Vrede, fordi du tog mig og slængte mig bort;

12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

mine Dage hælder som Skyggen, som Græsset visner jeg hen.

13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

Men du troner evindelig, HERRE, du ihukommes fra Slægt til Slægt;

14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

du vil rejse dig og forbarme dig over Zion, naar Naadens Tid, naar Timen er inde;

15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

thi dine Tjenere elsker dets Sten og ynkes over dets Grushobe.

16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

Og HERRENS Navn skal Folkene frygte, din Herlighed alle Jordens Konger;

17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

thi HERREN opbygger Zion, han lader sig se i sin Herlighed;

18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

han vender sig til de hjælpeløses Bøn, lader ej deres Bøn uænset.

19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

For Efterslægten skal det optegnes, et Folk, der skal fødes, skal prise HERREN;

20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

thi han ser ned fra sin hellige Højsal, HERREN skuer ned fra Himmel til Jord

21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

for at høre de fangnes Stønnen og give de dødsdømte Frihed,

22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

at HERRENS Navn kan forkyndes i Zion, hans Pris i Jerusalem,

23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

naar Folkeslag og Riger til Hobe samles for at tjene HERREN.

24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

Han lammed min Kraft paa Vejen, forkorted mit Liv.

25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

Jeg siger: Min Gud, tag mig ikke bort i Dagenes Hælvt! Dine Aar er fra Slægt til Slægt.

26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

Du grundfæsted fordum Jorden, Himlene er dine Hænders Værk;

27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

de falder, men du bestaar, alle slides de op som en Klædning;

28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.

som Klæder skifter du dem; de skiftes, men du er den samme, og dine Aar faar aldrig Ende! Dine Tjeneres Børn fæster Bo, deres Sæd skal bestaa for dit Aasyn.