Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
