Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Molitva nevoljnika koji je klonuo pa svoju tugu izlijeva Jahve, usliši molitvu moju, i vapaj moj k tebi da dođe!
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Nemoj sakrivati lice od mene u dan moje nevolje! Prigni k meni uho svoje: kad te prizovem, brzo me usliši!
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Jer moji dani nestaju poput dima, a moje kosti gore kao oganj.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Srce mi se suši kao pokošena trava i kruh svoj zaboravljam jesti.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Od snažnih jecaja mojih kosti mi uz kožu prionuše.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Sličan sam čaplji u pustinji, postah k'o ćuk na pustoj razvalini.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Ne nalazim sna i uzdišem k'o samotan vrabac na krovu.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Svagda me grde dušmani moji; mnome se proklinju što bjesne na me.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Pepeo jedem poput kruha, a piće svoje miješam sa suzama
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
zbog tvoje ljutine i gnjeva, jer si me digao i bacio.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Moji su dani k'o oduljena sjena, a ja se, gle, sušim poput trave.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
A ti, o Jahve, ostaješ dovijeka i tvoje ime kroza sva koljena.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Ustani, smiluj se Sionu: vrijeme je da mu se smiluješ - sada je čas!
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Jer milo je slugama tvojim kamenje njegovo, žale ruševine njegove.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Tad će se pogani bojati, Jahve, imena tvojega i svi kraljevi zemlje slave tvoje
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
kad Jahve opet sazda Sion, kad se pokaže u slavi svojoj,
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
kad se osvrne na prošnju ubogih i ne prezre molitve njihove.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Nek' se zapiše ovo za budući naraštaj, puk što nastane neka hvali Jahvu.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Jer Jahve gleda sa svog uzvišenog svetišta, s nebesa na zemlju gleda
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
da čuje jauke sužnjeva, da izbavi smrti predane,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
da se na Sionu navijesti ime Jahvino i njegova hvala u Jeruzalemu
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
kad se narodi skupe i kraljevstva da služe Jahvi.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Putem je istrošio sile moje, skratio mi dane.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Rekoh: “Bože moj, nemoj me uzeti u sredini dana mojih! Kroza sva koljena traju godine tvoje.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
U početku utemelji zemlju, i nebo je djelo ruku tvojih.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Propast će, ti ćeš ostati, sve će ostarjeti kao odjeća. Mijenjaš ih poput haljine i nestaju:
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
ti si uvijek isti - godinama tvojim nema kraja.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Djeca će tvojih slugu živjeti u miru i potomstvo će njihovo trajati pred tobom.
