Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
困苦人發昏的時候，在耶和華面前吐露苦情的禱告。 耶和華啊，求你聽我的禱告， 容我的呼求達到你面前！
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
我在急難的日子，求你向我側耳； 不要向我掩面！ 我呼求的日子，求你快快應允我！
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
因為，我的年日如煙雲消滅； 我的骨頭如火把燒着。
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
我的心被傷，如草枯乾， 甚至我忘記吃飯。
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
因我唉哼的聲音， 我的肉緊貼骨頭。
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
我如同曠野的鵜鶘； 我好像荒場的鴞鳥。
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
我警醒不睡； 我像房頂上孤單的麻雀。
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
我的仇敵終日辱罵我； 向我猖狂的人指着我賭咒。
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
我吃過爐灰，如同吃飯； 我所喝的與眼淚攙雜。
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
這都因你的惱恨和忿怒； 你把我拾起來，又把我摔下去。
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
我的年日如日影偏斜； 我也如草枯乾。
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
惟你－耶和華必存到永遠； 你可記念的名也存到萬代。
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
你必起來憐恤錫安， 因現在是可憐她的時候， 日期已經到了。
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
你的僕人原來喜悅她的石頭， 可憐她的塵土。
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
列國要敬畏耶和華的名； 世上諸王都敬畏你的榮耀。
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
因為耶和華建造了錫安， 在他榮耀裏顯現。
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
他垂聽窮人的禱告， 並不藐視他們的祈求。
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
這必為後代的人記下， 將來受造的民要讚美耶和華。
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
因為，他從至高的聖所垂看； 耶和華從天向地觀察，
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
要垂聽被囚之人的歎息， 要釋放將要死的人，
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
使人在錫安傳揚耶和華的名， 在耶路撒冷傳揚讚美他的話，
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
就是在萬民和列國 聚會事奉耶和華的時候。
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
他使我的力量中道衰弱， 使我的年日短少。
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
我說：我的上帝啊， 不要使我中年去世。 你的年數世世無窮！
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
你起初立了地的根基； 天也是你手所造的。
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
天地都要滅沒，你卻要長存； 天地都要如外衣漸漸舊了。 你要將天地如裏衣更換， 天地就都改變了。
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
惟有你永不改變； 你的年數沒有窮盡。
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
你僕人的子孫要長存； 他們的後裔要堅立在你面前。
