Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Patangkhang kami lawkthuihaih. A tha boeng sut naah Angraeng hmaa ah palungnat hoi lawkthuihaih. Aw Angraeng, lawk ka thuihaih hae tahngai ah; ka qahhaih lok loe nang khaeah pha nasoe.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Raihaih ka tong naah kai khae hoi mikhmai hawk ving hmah; na naa to kai khae bangah patueng ah; kang kawk naah, karangah na pathim ah.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Kai ih aninawk loe hmaikhue baktiah azawk o moe, ka huhnawk doeh hmai kamngaeh baktiah kangh.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Ka palungthin loe zaek moe, qam baktiah azaem; buhcaak hanah doeh ka pahnet sut boeh.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Ka haam loiah ka huhnawk doeh ka ngan hin hoiah angbet caeng boeh.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Kai loe praezaek ih bukbuh baktih; long karoem ahmuen ih tavaa baktiah ni ka oh sut boeh.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Kai loe iip ai ah ka oh, angmabueng kaom imphu ih parit tavaa baktiah ni ka oh boeh.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Ka misanawk mah ni thokkruek kasae ang thuih o; kai pahnui thuih kaminawk loe kai ih misa ah oh hanah lokthuih o.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Maiphunawk to buh baktiah ka caak; ka naek han koi doeh mikkhraetui hoiah angbaeh,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
dip thai ai ah palung na phui pongah, kai hae nang toengh tahang moe, long ah nang vah tathuk ving.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Ka hinghaih aninawk loe kasawk tahlip baktiah oh moe, qam baktiah ka zaem.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Toe Angraeng nang loe dungzan khoek to cak; na hmin panoekhaih doeh adungh kaminawk boih khoek to cak.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Nang loe angthawk ueloe, Zion nuiah palungnathaih na tawn vop tih; anih tahmenhaih atue, atue khaehhaih atue angzoh boeh.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Na tamnanawk loe to ih thlungnawk to koeh o moe, maiphu doeh koeh o.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Sithaw panoek ai kaminawk mah Angraeng ih ahmin to zii o ueloe, long ih siangpahrangnawk boih mah a lensawkhaih to zii o tih.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Angraeng mah Zion to pakhraih naah, anih loe a lensawkhaih hoiah angphong tih.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Amtang kaminawk lawkthuihaih lok to anih mah pathim pae tih, nihcae lawkthuihaih to patoek pae mak ai.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Hae kawng hae angzo han koi adung kaminawk hanah tarik tih; a sak ih kaminawk mah Angraeng to saphaw o tih.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Angraeng loe kasang angmah ih hmuenciim hoiah khet tathuk moe, van hoiah long to a dan tathuk,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
thongkrah kaminawk hanghaih lok to tahngai pae, kadueh tom kaminawk to loisak hanah,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Zion ah Angraeng ih ahmin to taphong moe, Jerusalem ah anih saphawhaih laa to sak pacoengah,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Angraeng ih tok sak hanah, kaminawk hoi praenawk nawnto amkhueng o tih.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Loklam ka caeh li naah anih mah tha ang zoksak; kai ih aninawk to ang duemsak.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
To pongah kai mah, Aw ka Sithaw, khosak hoih li naah ka hinghaih na la pae ving hmah; nang ih saningnawk loe angzo han koi adung kaminawk khoek to oh.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Tangsuek nathuem hoi boeh ni long hae na sak; vannawk loe na ban hoiah sak ih hmuen ah ni oh o.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Nihcae loe anghma angtaa o tih, toe nang loe na om poe tih; ue, nihcae loe kahni baktiah prawn o boih tih; nihcae to kahni baktiah nam khraisak tih, to naah nihcae loe amkhraih o tih.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Toe nang loe nangmah toeng roengah ni om tih; na saningnawk loe boenghaih om mak ai.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Na tamnanawk ih caanawk loe apet ai ah om o tih, nihcae ih atii loe na hmaa ah kacakah om o tih.
