Žalmy 10
1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
Why standest thou afar off, O LORD? why hidest thou thyself in times of trouble?
2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
The wicked in his pride doth persecute the poor: let them be taken in the devices that they have imagined.
3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
For the wicked boasteth of his heart’s desire, and blesseth the covetous, whom the LORD abhorreth.
4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
The wicked, through the pride of his countenance, will not seek after God: God is not in all his thoughts.
5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
His ways are always grievous; thy judgments are far above out of his sight: as for all his enemies, he puffeth at them.
6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.
He hath said in his heart, I shall not be moved: for I shall never be in adversity.
7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
His mouth is full of cursing and deceit and fraud: under his tongue is mischief and vanity.
8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
He sitteth in the lurking places of the villages: in the secret places doth he murder the innocent: his eyes are secretly set against the poor.
9 Èíhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
He lieth in wait secretly as a lion in his den: he lieth in wait to catch the poor: he doth catch the poor, when he draweth him into his net.
10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
He croucheth, and humbleth himself, that the poor may fall by his strong ones.
11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
He hath said in his heart, God hath forgotten: he hideth his face; he will never see it.
12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
Arise, O LORD; O God, lift up thy hand: forget not the humble.
13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
Why doth the wicked despise God? he hath said in his heart, Thou wilt not require it.
14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
Thou hast seen it; for thou beholdest mischief and spite, to repay it with thy hand: the poor committeth himself to thee; thou art the helper of the fatherless.
15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
Break thou the arm of the wicked and the evil man: seek out his wickedness till thou shalt find none.
16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
The LORD is King for ever and ever: the heathen have perished out of his land.
17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
LORD, thou hast heard the desire of the humble: thou wilt prepare their heart, thou wilt cause thy ear to hear:
18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
To judge the fatherless and the oppressed, that the man of the earth may no more oppress.
