Žalmy 10
1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
Why stand you afar off, O LORD? why hide you yourself in times of trouble?
2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
The wicked in his pride does persecute the poor: let them be taken in the devices that they have imagined.
3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
For the wicked boasts of his heart’s desire, and blesses the covetous, whom the LORD abhors.
4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
The wicked, through the pride of his countenance, will not seek after God: God is not in all his thoughts.
5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
His ways are always grievous; your judgments are far above out of his sight: as for all his enemies, he puffs at them.
6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.
He has said in his heart, I shall not be moved: for I shall never be in adversity.
7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
His mouth is full of cursing and deceit and fraud: under his tongue is mischief and vanity.
8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
He sits in the lurking places of the villages: in the secret places does he murder the innocent: his eyes are privately set against the poor.
9 Èíhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
He lies in wait secretly as a lion in his den: he lies in wait to catch the poor: he does catch the poor, when he draws him into his net.
10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
He crouches, and humbles himself, that the poor may fall by his strong ones.
11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
He has said in his heart, God has forgotten: he hides his face; he will never see it.
12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
Arise, O LORD; O God, lift up your hand: forget not the humble.
13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
Why does the wicked scorn God? he has said in his heart, You will not require it.
14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
You have seen it; for you behold mischief and spite, to requite it with your hand: the poor commits himself to you; you are the helper of the fatherless.
15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
Break you the arm of the wicked and the evil man: seek out his wickedness till you find none.
16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
The LORD is King for ever and ever: the heathen are perished out of his land.
17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
LORD, you have heard the desire of the humble: you will prepare their heart, you will cause your ear to hear:
18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
To judge the fatherless and the oppressed, that the man of the earth may no more oppress.
