Žalmy 10
1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
Why, O Lord, hast thou retired afar off? why dost thou slight us in our wants, in the time of trouble?
2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
Whilst the wicked man is proud, the poor is set on fire: they are caught in the counsels which they devise.
3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
For the sinner is praised in the desires of his soul: and the unjust man is blessed.
4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
The sinner hath provoked the Lord according to the multitude of his wrath he will not seek him:
5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
God is not before his eyes: his ways are filthy at all times. Thy judgments are removed from his sight: he shall rule over all his enemies.
6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.
For he hath said in his heart: I shall not be moved from generation to generation, and shall be without evil.
7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
His mouth is full of cursing, and of bitterness, and of deceit: under his tongue are labour and sorrow.
8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
He sitteth in ambush with the rich in private places, that he may kill the innocent.
9 Èíhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
His eyes are upon the poor man: He lieth in wait in secret like a lion in his den. He lieth in ambush that he may catch the poor man: to catch the poor, whilst he draweth him to him.
10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
In his net he will bring him down, he will crouch and fall, when he shall have power over the poor.
11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
For he hath said in his heart: God hath forgotten, he hath turned away his face not to see to the end.
12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
Arise, O Lord God, let thy hand be exalted: forget not the poor.
13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
Wherefore hath the wicked provoked God? for he hath said in his heart: He will not require it.
14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
Thou seest it, for thou considerest labour and sorrow: that thou mayst deliver them into thy hands. To thee is the poor man left: thou wilt be a helper to the orphan.
15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
Break thou the arm of the sinner and of the malignant: his sin shall be sought, and shall not be found.
16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
The Lord shall reign to eternity, yea, for ever and ever: ye Gentiles shall perish from his land.
17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
The Lord hath heard the desire of the poor: thy ear hath heard the preparation of their heart.
18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
To judge for the fatherless and for the humble, that man may no more presume to magnify himself upon earth.
