Žalmy 10

1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?

Hvorfor står du så fjernt, o Herre, hvi dølger du dig i Trængselstider?

2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.

Den gudløse jager i Hovmod den arme, fanger ham i de Rænker, han spinder;

3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.

thi den gudløse praler af sin Sjæls Attrå, den gridske forbander, ringeagter HERREN.

4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.

Den gudløse siger i Hovmod: "Han hjemsøger ej, der er ingen Gud"; det er alle hans Tanker.

5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,

Dog altid lykkes hans Vej, højt over ham går dine Domme; han blæser ad alle sine Fjender.

6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.

Han siger i Hjertet: "Jeg rokkes ej, kommer ikke i Nød fra Slægt til Slægt."

7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.

Hans Mund er fuld af Banden og Svig og Vold, Fordærv og Uret er under hans Tunge;

8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.

han lægger sig på Lur i Landsbyer, dræber i Løn den skyldfri, efter Staklen spejder hans Øjne;

9 Èíhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.

han lurer i Skjul som Løve i Krat, på at fange den arme lurer han, han fanger den arme ind i sit Garn;

10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.

han dukker sig, sidder på Spring, og Staklerne falder i hans Kløer.

11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.

Han siger i Hjertet: "Gud glemmer, han skjuler sit Åsyn; han ser det aldrig."

12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.

Rejs dig, HERRE! Gud, løft din Hånd, de arme glemme du ikke!

13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?

Hvorfor skal en gudløs spotte Gud, sige i Hjertet, du hjemsøger ikke?

14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.

Du skuer dog Møje og Kvide, ser det og tager det i din Hånd; Staklen tyr hen til dig, du er den faderløses Hjælper.

15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.

Knus den ondes, den gudløses Arm, hjemsøg hans Gudløshed, så den ej findes!

16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.

HERREN er Konge evigt og altid, Hedningerne er ryddet bort af hans Land;

17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,

du har hørt de ydmyges Ønske, HERRE, du styrker deres Hjerte, vender Øret til

18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.

for at skaffe fortrykte og faderløse Ret. Ikke skal dødelige mer øve Vold.