Žalmy 10
1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
Aw Angraeng, tipongah kangthla ah nang doet ving loe? Tikhoe raihaih ka tongh naah nang hawk ving loe?
2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
Kasae kami loe amoek moe, amtang kaminawk to pacaekthlaek; angmacae poeksethaih mah angmacae to naeh nasoe.
3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
Kasae kami loe a palung thungah koeh ih baktiah amoek; anih loe kamtlai koeh hmoek kami to thapaek moe, Angraeng to kasae thuih.
4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
Kasae kami loe, amoek loiah Sithaw to pakrong ai: a poekhaihnawk boih ah Sithaw han ahmuen om ai.
5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
Anih ih loklamnawk loe palungsethaih ah oh; nihcae lokcaekhaih loe Sithaw mah paek ih lok hoiah angthla moe, a misanawk to tiah doeh sah ai.
6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.
Anih mah, Kai loe raihaih ka tong mak ai; natuek naah doeh kam tang mak ai, tiah a poek.
7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
Anih ih pakha loe kasaethuihaih, amsawnlok thuihaih, alinghaih hoiah koi, anih palai ah loe raihaih hoi sethaih khue ni oh.
8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
Anih loe avang taengah anghawk moe, sakpazaehaih tawn ai kami to hum: amtang kami naeh hanah tamquta hoiah a khet.
9 Èíhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
Kaipui mah akhaw thung hoi moi angang baktih toengah, anih loe anghawkhaih hoiah a angang: amtang kami to angang moe, anih to angmah taengah phak naah palok hoiah a naeh.
10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
Amtang kaminawk a thacakhaih thungah akun o thai hanah, angmah hoi angmah to mi tlim ah kaom thacak ai kami baktiah oh.
11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
Anih mah palung thung hoiah, Sithaw mah pahnet boeh: a mikhmai to hawk ving boeh, natuek naah doeh hnu mak ai boeh, tiah poek.
12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
Aw Angraeng, angthawk ah! aw Sithaw, na ban to payangh tahang ah: poek pahnaem kaminawk to pahnet hmah.
13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
Tipongah kasae kami mah Angraeng to kasae thuih loe? Anih loe Angraeng mah kawbangah doeh na naa tang mak ai, tiah a poek.
14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
Toe nang mah loe na hnuk pae; raihaih hoi pacip paaahaih to na ban hoi lak hanah na khet: amtang kami loe angmah hoi angmah to nang khaeah ang paek; tipongah tih nahaeloe nang loe ampa tawn ai kami bomkung ah na oh.
15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
Sethaih sah kami hoi zaehaih sah kami ih ban to khaek pae ah: a sak ih sethaih hnu ai karoek to pakrong ah.
16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
Angraeng loe dungzan hoi dungzan khoek to Siangpahrang ah oh poe: Sithaw panoek ai kaminawk loe a prae thung hoiah anghmaa o tih.
17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
Aw Angraeng, nang loe mi tlim ah khosah kaminawk koehhaih to na panoek pae: nihcae ih palungthin to na caksak:
18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
Long kami mah pacaekthlaek let han ai ah, ampa tawn ai kami hoi pacaekthlaekhaih tongh kaminawk, toenghaih hoi lokcaek hanah nihcae qahhaih lok to na tahngaih pae.
