Príslovia 1
1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
Detta är Salomos Ordspråk, Davids sons, Israels Konungs;
2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
Till att deraf lära vishet och tukt;
3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
Förstånd, klokhet, rättfärdighet, dom och fromhet;
4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
Att de fåkunnige måga varda vise, och de ynglingar förnuftige och försigtige.
5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
Den der vis är, han hörer till, och förbättrar sig; och den der förståndig är, han tager vid råd;
6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
Att han skall förstå ordspråk, och deras uttydelse; de visas läro, och deras gåtor.
7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
Herrans fruktan är begynnelsen till att lära; de galna förakta vishet och tuktan.
8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Min son, hör dins faders tuktan, och förlåt icke dine moders bud;
9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
Ty detta är dino hufvude en skön prydning, och en kedja om din hals.
10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
Min son, om skalkar locka dig, så följ icke;
11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Om de säga: Gack med oss, vi vilje vakta efter blod, och gildra för den oskyldiga utan sak;
Vi vilje dem uppsluka lefvande, såsom helvetet; och de fromma, såsom dem der neder i grafvena fara; (Sheol h7585)
13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
Vi vilje finna stora ägodelar; vi vilje fylla vår hus med rof;
14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
Vågat med oss; en pung skall vara allas våras.
15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
Min son, vandra intet den vägen med dem; vakta din fot för deras stig.
16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
Ty deras fötter löpa till det ondt är, och skynda sig till att utgjuta blod.
17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
Ty det är fåfängt utkasta nät för foglarnas ögon;
18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
Och vakta de sjelfve efter hvarsannars blod; och den ene står efter den andras lif.
19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
Alltså göra alle girige, att den ene tager dem andra lifvet bort.
20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
Visheten klagar ute, och låter höra sig på gatomen.
21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
Hon ropar i partomen ut för folket; hon talar sin ord i stadenom:
22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
Huru länge viljen I, fåkunnige, fåkunnige vara; och de bespottare lust hafva till gabberi, och de galne hata lärdom?
23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
Vänder eder till mitt straff; si, jag vill utsäga eder min anda, och göra eder min ord kunnig.
24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
Efter jag nu kallar, och I neken det; jag räcker mina hand ut, och ingen aktar dertill;
25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
Och I låten fara all min råd, och viljen icke mitt straff;
26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
Så vill jag ock le åt edro ofärd, och begabba eder, när det kommer som I frukten;
27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
När öfver eder kommer, såsom en storm, det I frukten, och edor ofärd såsom ett väder; när öfver eder kommer ångest och nöd.
28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
Då skola de åkalla mig, men jag skall intet svara; de skola bittida söka mig, och intet finna;
29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
Derföre, att de hatade lärdom, och ville icke hafva Herrans fruktan;
30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
Ville icke mitt råd, och lastade all min straff.
31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
Så skola de äta af sins väsendes frukt, och af sin råd mätte varda;
32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
Att de fåkunnigas luste dräper dem, och de galnas lycka förgör dem.
33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
Men den mig hörer, han skall säker blifva, och nog hafva, och för intet ondt frukta.
