Príslovia 1
1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
Dies sind die Sprüche Salomos, des Königs Israels, Davids Sohns,
2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
zu lernen Weisheit und Zucht, Verstand,
3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
Klugheit, Gerechtigkeit, Recht und Schlecht,
4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
daß die Albernen witzig und die Jünglinge vernünftig und vorsichtig werden.
5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
Wer weise ist, der höret zu und bessert sich; und wer verständig ist, der läßt ihm raten,
6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
daß er vernehme die Sprüche und ihre Deutung, die Lehre der Weisen und ihre Beispiele.
7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
Des HERRN Furcht ist Anfang zu lernen. Die Ruchlosen verachten Weisheit und Zucht.
8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Mein Kind gehorche der Zucht deines Vaters und verlaß nicht das Gebot deiner Mutter!
9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
Denn solches ist ein schöner Schmuck deinem Haupt und eine Kette an deinem Halse.
10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
Mein Kind, wenn dich die bösen Buben locken, so folge nicht!
11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Wenn sie sagen: Gehe mit uns, wir wollen auf Blut lauern und den Unschuldigen ohne Ursache nachstellen;
wir wollen sie lebendig verschlingen wie die Hölle, und die Frommen, als die hinunter in die Grube fahren; (Sheol h7585)
13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
wir wollen groß Gut finden; wir wollen unsere Häuser mit Raube füllen;
14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
wage es mit uns; es soll unser aller ein Beutel sein:
15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
mein Kind, wandle den Weg nicht mit ihnen; wehre deinem Fuß von ihrem Pfad!
16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
Denn ihre Füße laufen zum Bösen und eilen, Blut zu vergießen.
17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
Denn es ist vergeblich, das Netz auswerfen vor den Augen der Vögel.
18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
Auch lauern sie selbst untereinander auf ihr Blut, und stellet einer dem andern nach dem Leben.
19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
Also tun alle Geizigen, daß einer dem andern das Leben nimmt.
20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
Die Weisheit klagt draußen und läßt sich hören auf den Gassen.
21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
Sie ruft in der Tür am Tor vorne unter dem Volk; sie redet ihre Worte in der Stadt:
22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
Wie lange wollt ihr Albernen albern sein und die Spötter Lust zu Spötterei haben und die Ruchlosen die Lehre hassen?
23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
Kehret euch zu meiner Strafe! Siehe, ich will euch heraussagen meinen Geist und euch meine Worte kundtun.
24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
Weil ich denn rufe, und ihr weigert euch; ich recke meine Hand aus, und niemand achtet drauf,
25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
und laßt fahren allen meinen Rat und wollt meiner Strafe nicht:
26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
so will ich auch lachen in eurem Unfall und euer spotten, wenn da kommt, das ihr fürchtet,
27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
wenn über euch kommt wie ein Sturm, das ihr fürchtet, und euer Unfall als ein Wetter, wenn über euch Angst und Not kommt.
28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
Dann werden sie mir rufen, aber ich werde nicht antworten; sie werden mich frühe suchen und nicht finden.
29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
Darum daß sie hasseten die Lehre und wollten des HERRN Furcht nicht haben,
30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
wollten meines Rats nicht und lästerten alle meine Strafe,
31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
so sollen sie essen von den Früchten ihres Wesens und ihres Rats satt werden.
32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
Das die Albernen gelüstet, tötet sie, und der Ruchlosen Glück bringt sie um.
33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
Wer aber mir gehorchet, wird sicher bleiben und genug haben und kein Unglück fürchten.
