Príslovia 9
1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
La sabiduría se ha edificado una casa, ha labrado sus siete columnas;
2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
inmoló sus víctimas, mezcló su vino, y tiene preparada su mesa.
3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
Envió sus doncellas y clama sobre las cimas más altas de la ciudad:
4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
“¡El que es simple venga aquí!” y al falto de inteligencia le dice:
5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
“Venid, y comed de mi pan; y bebed el vino que yo he mezclado.
6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
Dejad ya la necedad, y viviréis, y caminad por la senda de la inteligencia.”
7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
Quien reprende al escarnecedor se afrenta a sí mismo, y el que corrige al impío, se acarrea baldón.
8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
No corrijas al escarnecedor, no sea que te odie; corrige al sabio, y te amará.
9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
Da al sabio (consejo), y será más sabio; enseña al justo, y crecerá en doctrina.
10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
El principio de la sabiduría consiste en el temor de Dios, y conocer al Santo es inteligencia.
11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
Pues por mí se multiplicarán tus días, y se aumentaran los años de tu vida.
12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
Si eres sabio, lo serás en bien tuyo, y si mofador, tú solo lo pagarás.
13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
Una mujer insensata y turbulenta, una ignorante que no sabe nada,
14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
se sienta a la puerta de su casa, sobre una silla, en las colinas de la ciudad,
15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
para invitar a los que pasan, a los que van por su camino:
16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
“¡El que es simple, venga aquí!”; y al falto de inteligencia le dice:
17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
“Las aguas hurtadas son (más) dulces; y el pan comido clandestinamente es (más) sabroso.”
