Príslovia 9
1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
Sapientia ædificavit sibi domum, excidit columnas septem.
2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
Immolavit victimas suas, miscuit vinum, et proposuit mensam suam.
3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
Misit ancillas suas ut vocarent ad arcem, et ad mœnia civitatis:
4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
Siquis est parvulus, veniat ad me. Et insipientibus locuta est:
5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
Venite, comedite panem meum, et bibite vinum quod miscui vobis.
6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
Relinquite infantiam, et vivite, et ambulate per vias prudentiæ.
7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
Qui erudit derisorem, ipse iniuriam sibi facit: et qui arguit impium, sibi maculam generat.
8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
Noli arguere derisorem, ne oderit te. Argue sapientem, et diliget te.
9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
Da sapienti occasionem, et addetur ei sapientia. Doce iustum, et festinabit accipere.
10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
Principium sapientiæ timor Domini: et scientia sanctorum, prudentia.
11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
Per me enim multiplicabuntur dies tui, et addentur tibi anni vitæ.
12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
Si sapiens fueris, tibimetipsi eris: si autem illusor, solus portabis malum.
13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
Mulier stulta et clamosa, plenaque illecebris, et nihil omnino sciens,
14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
sedit in foribus domus suæ super sellam in excelso urbis loco,
15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
ut vocaret transeuntes per viam, et pergentes itinere suo:
16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
Qui est parvulus, declinet ad me. Et vecordi locuta est:
17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
Aquæ furtivæ dulciores sunt, et panis absconditus suavior.
