Príslovia 9
1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
Wisdom hath builded her house; She hath hewn out her seven pillars:
2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
She hath killed her beasts; she hath mingled her wine; She hath also furnished her table:
3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
She hath sent forth her maidens; She crieth upon the highest places of the city:
4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
Whoso is simple, let him turn in hither: As for him that is void of understanding, she saith to him,
5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
Come, eat ye of my bread, And drink of the wine which I have mingled.
6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
Leave off, ye simple ones, and live; And walk in the way of understanding.
7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
He that correcteth a scoffer getteth to himself reviling; And he that reproveth a wicked man [getteth] himself a blot.
8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
Reprove not a scoffer, lest he hate thee: Reprove a wise man, and he will love thee.
9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
Give [instruction] to a wise man, and he will be yet wiser: Teach a righteous man, and he will increase in learning.
10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
The fear of Jehovah is the beginning of wisdom; And the knowledge of the Holy One is understanding.
11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
For by me thy days shall be multiplied, And the years of thy life shall be increased.
12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
If thou art wise, thou art wise for thyself; And if thou scoffest, thou alone shalt bear it.
13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
The foolish woman is clamorous; [She is] simple, and knoweth nothing.
14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
And she sitteth at the door of her house, On a seat in the high places of the city,
15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
To call to them that pass by, Who go right on their ways:
16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
Whoso is simple, let him turn in hither; And as for him that is void of understanding, she saith to him,
17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
Stolen waters are sweet, And bread [eaten] in secret is pleasant.
