Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Ropar icke visheten, och klokheten låter sig höra?
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
Uppenbara på vägen, och på stråtene står hon;
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
Vid stadsportarna, der man ingår, ropar hon;
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
O! I män, jag ropar till eder; och ropar till folket.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Akter, I oförnuftige, uppå vishet, och I dårar, lägger det på hjertat.
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Hörer, ty jag vill tala det märkeligit är, och lära det rätt är.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Ty min mun skall tala sanningen, och mina läppar skola hata det ogudaktigt är.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
All mins muns tal är rätt; der är intet vrångt eller falskt inne;
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
De äro all klar dem som förstå dem, och rätt dem som vilja anamma dem.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Tager vid min tuktan heldre än silfver, och akter lärdom högre än kosteligit guld.
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Ty vishet är bättre än perlor, och allt det man önska må, kan intet liknas henne.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Jag, vishet, bor när klokhetene, och jag kan gifva god råd.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Herrans fruktan hatar det arga, högfärd, högmod och ondan väg; och jag kan icke lida en vrångan mun.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Mitt är både råd och dåd; jag hafver förstånd och magt;
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Genom mig regera Konungarna, och rådherrarna stadga rätthet.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Genom mig råda Förstarna, regenter och alle domare på jordene.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Jag älskar dem som mig älska; och de som mig bittida söka, de finna mig.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Rikedom och ära är när mig, varaktigt gods och rättfärdighet.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Min frukt är bättre än guld och fint guld, och min tilldrägt bättre än utkoradt silfver.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Jag vandrar på rätta vägen, på domsens stigar;
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
Att jag skall väl besörja dem som mig älska, och uppfylla deras håfvor.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Herren hafver haft mig i sina vägars begynnelse; förr hans gerningar var jag.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Jag är insatt af evighet, af begynnelsen, förr jordena.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Då djupen ännu intet voro, då var jag allaredo beredd; då källorna icke ännu runno med vatten.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Förr än bergen grundad voro, förr än högarna, var jag beredd.
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Han hade icke ännu gjort jordena, och hvad derpå är, eller jordenes berg.
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Då han beredde himmelen, var jag der; då han fattade djupen med sitt mål;
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
Då han befäste skyarna ofvantill; då han befäste djupsens källor;
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
Då han satte hafvena sitt mål, och vattnena, att de icke skulle gå öfver sina befallning; då han lade jordenes grund;
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
Då var jag verkandes med honom, och hade mina lust dagliga, och spelade för honom alltid;
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
Och spelade på hans jords krets, och min lust var med menniskors barn.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Så hörer mig nu, min barn; salige äro de som min väg behålla.
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Hörer tuktan, och varer vise, och låter icke fara henne.
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Säll är den menniska, som mig hörer, så att han vakar vid mina dörr dagliga, att han vaktar vid min dörrträ.
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Den mig finner, han finner lifvet, och skall få behag af Herranom.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Men den som syndar emot mig, han skadar sina själ; alle de mig hata, de älska döden.
