Príslovia 8

1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

¿No grita la sabiduría? ¿La comprensión no levanta la voz?

2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

En la cima de los lugares altos por cierto, donde los caminos se encuentran, ella se para.

3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

Junto a las puertas, a la entrada de la ciudad, en las puertas de entrada, llora en voz alta:

4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

“¡Os llamo a vosotros, hombres! Envío mi voz a los hijos de la humanidad.

5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

¡Tú, simple, entiende la prudencia! ¡Necios, tened un corazón comprensivo!

6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

Escuchad, porque voy a hablar de cosas excelentes. La apertura de mis labios es para las cosas correctas.

7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

Porque mi boca dice la verdad. La maldad es una abominación para mis labios.

8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

Todas las palabras de mi boca son en justicia. No hay nada torcido ni perverso en ellos.

9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

Todo está claro para el que entiende, derecho a los que encuentran el conocimiento.

10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

Recibe mi instrucción antes que la plata, conocimiento más que el oro de la elección.

11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

Porque la sabiduría es mejor que los rubíes. Todas las cosas que se puedan desear no se pueden comparar con ella.

12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

“Yo, la sabiduría, he hecho de la prudencia mi morada. Descubra el conocimiento y la discreción.

13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

El temor a Yahvé es odiar el mal. Odio el orgullo, la arrogancia, el mal camino y la boca perversa.

14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

El consejo y el buen conocimiento son míos. Tengo comprensión y poder.

15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

Por mí reinan los reyes, y los príncipes decretan la justicia.

16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

Por mí gobiernan los príncipes, nobles, y todos los gobernantes justos de la tierra.

17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

Yo amo a los que me aman. Los que me buscan con diligencia me encontrarán.

18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

Conmigo están las riquezas, el honor, riqueza duradera y prosperidad.

19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

Mi fruto es mejor que el oro, sí, que el oro fino, mi rendimiento que la plata de elección.

20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

Yo ando en el camino de la justicia, en medio de los caminos de la justicia,

21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

para dar riqueza a los que me aman. Lleno sus tesoros.

22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

“Yahvé me poseyó en el comienzo de su obra, ante sus hazañas de antaño.

23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

Fui establecido desde siempre, desde el principio, antes de que la tierra existiera.

24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

Cuando no había profundidades, nací yo, cuando no había manantiales que abundaran en agua.

25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

Antes de que las montañas se asentaran en su lugar, antes de las colinas, nací yo;

26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

cuando aún no había hecho la tierra ni los campos, ni el principio del polvo del mundo.

27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

Cuando estableció los cielos, yo estaba allí. Cuando estableció un círculo en la superficie de las profundidades,

28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

cuando estableció las nubes de arriba, cuando los manantiales de las profundidades se hicieron fuertes,

29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

cuando le dio al mar su límite, para que las aguas no violen su mandamiento, cuando marcó los cimientos de la tierra,

30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

entonces yo era el artesano a su lado. Era una delicia día a día, siempre regocijándose ante él,

31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

regocijo en todo su mundo. Mi deleite fue con los hijos de los hombres.

32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

“Ahora, pues, hijos míos, escuchadme, porque son dichosos los que guardan mis caminos.

33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

Escucha la instrucción y sé sabio. No lo rechaces.

34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

Dichoso el hombre que me escucha, vigilando diariamente a mis puertas, esperando en los puestos de mi puerta.

35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

Porque quien me encuentra, encuentra la vida, y obtendrá el favor de Yahvé.

36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

Pero el que peca contra mí hace daño a su propia alma. Todos los que me odian aman la muerte”.