Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
He aquí que la sabiduría levanta la voz, y se hace oír la inteligencia.
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
En las altas cimas, junto a la carretera, en las encrucijadas de los caminos es donde se para.
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
En las puertas, en las entradas de la ciudad, en los umbrales de las casas, hace ella oír su voz:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
“A vosotros, mortales, me dirijo, mi voz va a los hijos de los hombres.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Aprended, oh necios, la sabiduría, y vosotros, oh insensatos, la inteligencia.
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Escuchadme que voy a deciros cosas magníficas, y mis labios se abrirán para (enseñar) lo recto.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Porque verdad proclama mi boca, y mis labios abominan la maldad.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Justos son todos los dichos de mi boca; nada hay en ellos de torcido o perverso.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
Todos son rectos para quien tiene inteligencia, y justos para quien llegó a entender.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Recibid mi instrucción, y no la plata, y la sabiduría, antes que el oro escogido.
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Pues la sabiduría vale más que perlas, y todas las cosas deseables no la igualan.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Yo, la sabiduría, habito con la prudencia, y poseo el conocimiento más profundo.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Temer a Yahvé es detestar el mal; yo abomino la soberbia, la altivez, el mal camino y la boca perversa.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Mío es el consejo y la prudencia, mía la inteligencia y mía la fuerza.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Por mí reinan los reyes y los príncipes administran la justicia.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Por mí mandan los gobernantes, los grandes y todos los jueces de la tierra.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Yo amo a los que me aman; y los que me buscan me hallarán.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
En mi mano están la riqueza y la gloria, los bienes duraderos y la justicia.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Mi fruto es mejor que el oro más puro, y mis productos son mejores que la plata escogida.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Yo voy por las sendas de la justicia por medio del recto camino,
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
para dar bienes a mis amigos, y henchir sus tesoros.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
El Señor me poseyó al principio de sus caminos, antes de sus obras más antiguas.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Desde la eternidad fui constituida, desde los orígenes, antes que existiera la tierra.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Antes que los abismos fui engendrada yo; no había aún fuentes ricas en aguas.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Antes que fuesen asentados los montes; antes que los collados fui yo dada a luz,
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
cuando aún no había creado Él la tierra ni los campos, ni el primer polvo del orbe.
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Cuando estableció los cielos, allí estaba yo; cuando trazó el horizonte sobre la faz del abismo;
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
cuando fijó las nubes en lo alto, y dio fuerza a las aguas de la profundidad;
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
cuando señaló sus límites al mar, para que las aguas no traspasasen sus orillas; cuando puso los cimientos de la tierra,
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
entonces estaba yo con Él, como arquitecto, deleitándome todos los días y me regocijaba delante de Él continuamente.
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
Me holgaba en el orbe de la tierra, teniendo mi delicia en los hijos de los hombres.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Y ahora, hijos, oídme: Dichosos aquellos que siguen mis caminos.
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Escuchad la instrucción, y sed sabios; y no la rechacéis.
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Bienaventurado el hombre que me oye, y vela a mis puertas día tras día, aguardando en el umbral de mi entrada.
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Porque quien me halla a mí, ha hallado la vida, y alcanza el favor de Yahvé.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
El que a mí me ofende daña a su propia alma; todos los que me odian, aman la muerte.
