Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
[Numquid non sapientia clamitat, et prudentia dat vocem suam?
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
In summis excelsisque verticibus supra viam, in mediis semitis stans,
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
juxta portas civitatis, in ipsis foribus loquitur, dicens:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
O viri, ad vos clamito, et vox mea ad filios hominum.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Intelligite, parvuli, astutiam, et insipientes, animadvertite.
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Audite, quoniam de rebus magnis locutura sum, et aperientur labia mea ut recta prædicent.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Veritatem meditabitur guttur meum, et labia mea detestabuntur impium.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Justi sunt omnes sermones mei: non est in eis pravum quid, neque perversum;
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
recti sunt intelligentibus, et æqui invenientibus scientiam.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Accipite disciplinam meam, et non pecuniam; doctrinam magis quam aurum eligite:
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
melior est enim sapientia cunctis pretiosissimis, et omne desiderabile ei non potest comparari.]
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
[Ego sapientia, habito in consilio, et eruditis intersum cogitationibus.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Timor Domini odit malum: arrogantiam, et superbiam, et viam pravam, et os bilingue, detestor.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Meum est consilium et æquitas; mea est prudentia, mea est fortitudo.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Per me reges regnant, et legum conditores justa decernunt;
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
per me principes imperant, et potentes decernunt justitiam.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Ego diligentes me diligo, et qui mane vigilant ad me, invenient me.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Mecum sunt divitiæ et gloria, opes superbæ et justitia.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Melior est enim fructus meus auro et lapide pretioso, et genimina me argento electo.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
In viis justitiæ ambulo, in medio semitarum judicii:
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
ut ditem diligentes me, et thesauros eorum repleam.]
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
[Dominus possedit me in initio viarum suarum antequam quidquam faceret a principio.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Ab æterno ordinata sum, et ex antiquis antequam terra fieret.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Nondum erant abyssi, et ego jam concepta eram: necdum fontes aquarum eruperant,
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
necdum montes gravi mole constiterant: ante colles ego parturiebar.
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Adhuc terram non fecerat, et flumina, et cardines orbis terræ.
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Quando præparabat cælos, aderam; quando certa lege et gyro vallabat abyssos;
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
quando æthera firmabat sursum, et librabat fontes aquarum;
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
quando circumdabat mari terminum suum, et legem ponebat aquis, ne transirent fines suos; quando appendebat fundamenta terræ:
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
cum eo eram, cuncta componens. Et delectabar per singulos dies, ludens coram eo omni tempore,
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
ludens in orbe terrarum; et deliciæ meæ esse cum filiis hominum.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Nunc ergo, filii, audite me: beati qui custodiunt vias meas.
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Audite disciplinam, et estote sapientes, et nolite abjicere eam.
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Beatus homo qui audit me, et qui vigilat ad fores meas quotidie, et observat ad postes ostii mei.
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Qui me invenerit, inveniet vitam, et hauriet salutem a Domino.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Qui autem in me peccaverit, lædet animam suam; omnes qui me oderunt diligunt mortem.]
