Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Ruft nicht die Weisheit laut, und läßt nicht die Klugheit ihre Stimme vernehmen?
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
Oben auf den Höhen, draußen auf dem Wege, mitten auf den Straßen hat sie sich aufgestellt;
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
zur Seite der Tore, am Ausgang der Stadt, beim Eingang der Pforten ruft sie laut:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
An euch, ihr Männer, ergeht mein Ruf, und meine Stimme an die Menschenkinder!
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Ihr Einfältigen, werdet klug, und ihr Toren, brauchet den Verstand!
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Höret, denn ich habe Vortreffliches zu sagen, und meine Lippen öffnen sich für das, was gerade ist.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Denn mein Gaumen redet Wahrheit, aber meine Lippen verabscheuen loses Geschwätz.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Alle Reden meines Mundes sind gerecht, es ist nichts Verkehrtes noch Verdrehtes darin.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
Den Verständigen sind sie ganz recht, und wer Erkenntnis sucht, findet sie richtig.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Nehmet meine Zucht an und nicht Silber, und Erkenntnis lieber als feines Gold.
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Ja, Weisheit ist besser als Perlen, und keine Kleinodien sind ihr zu vergleichen.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Ich, die Weisheit, wohne bei dem Scharfsinn und gewinne die Erkenntnis wohldurchdachter Pläne.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Die Furcht des HERRN ist ein Hassen des Bösen; Stolz und Übermut, schlechten Wandel und ein verdrehtes Maul hasse ich.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Von mir kommt Rat und Tüchtigkeit; ich bin verständig, mein ist die Kraft.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Durch mich herrschen die Könige und erlassen die Fürsten gerechte Verordnungen.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Durch mich regieren die Herrscher und die Edeln, alle Richter auf Erden.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Ich liebe, die mich lieben, und die mich frühe suchen, finden mich.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Reichtum und Ehre kommen mit mir, bedeutendes Vermögen und Gerechtigkeit.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Meine Frucht ist besser als Gold, ja als feines Gold, und was ich einbringe, übertrifft auserlesenes Silber.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Ich wandle auf dem Pfade der Gerechtigkeit, mitten auf der Bahn des Rechts,
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
auf daß ich meinen Liebhabern ein wirkliches Erbteil verschaffe und ihre Schatzkammern fülle.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Der HERR besaß mich am Anfang seiner Wege, ehe er etwas machte, vor aller Zeit.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Ich war eingesetzt von Ewigkeit her, vor dem Anfang, vor dem Ursprung der Erde.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Als noch keine Fluten waren, ward ich geboren, als die wasserreichen Quellen noch nicht flossen.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Ehe die Berge eingesenkt wurden, vor den Hügeln ward ich geboren.
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Als er die Erde noch nicht gemacht hatte und was außerhalb [derselben liegt], die ganze Summe des Weltenstaubs,
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
als er den Himmel abzirkelte, war ich dabei; als er auf dem Meeresspiegel den Horizont abgrenzte,
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
als er die Wolken droben befestigte und die Brunnen der Tiefe mauerte;
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
als er dem Meer seine Schranke setzte, damit die Wasser seinen Befehl nicht überschritten, als er den Grund der Erde legte,
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
da stand ich ihm als Werkmeister zur Seite und zu seinem Entzücken Tag für Tag und spielte vor seinem Angesicht allezeit;
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
ich spielte auf seinem Erdkreis und hatte mein Ergötzen an den Menschenkindern.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Und nun, ihr Söhne, gehorchet mir! Wohl denen, die meine Wege bewahren!
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Gehorchet der Zucht und werdet weise und seid nicht zügellos!
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Wohl dem Menschen, der mir also gehorcht, daß er täglich an meiner Pforte wacht und die Pfosten meiner Tür hütet;
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
denn wer mich findet, der findet das Leben und erlangt Gnade von dem HERRN;
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
wer mich aber verfehlt, schadet seiner eigenen Seele; alle, die mich hassen, lieben den Tod!
