Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Rufet nicht die Weisheit und die Klugheit läßt sich hören?
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
Öffentlich am Wege und an der Straße stehet sie.
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
An den Toren bei der Stadt, da man zur Tür eingehet, schreiet sie:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
O ihr Männer, ich schreie zu euch und rufe den Leuten!
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Merket, ihr Albernen, den Witz; und ihr Toren, nehmet es zu Herzen!
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Höret, denn ich will reden, was fürstlich ist, und lehren, was recht ist.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Denn mein Mund soll die Wahrheit reden, und meine Lippen sollen hassen, das gottlos ist.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Alle Reden meines Mundes sind gerecht; es ist nichts Verkehrtes noch Falsches drinnen.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
Sie sind alle gleichaus denen, die sie vernehmen, und richtig denen, die es annehmen wollen.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Nehmet an meine Zucht lieber denn Silber und die Lehre achtet höher denn köstlich Gold.
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Denn Weisheit ist besser denn Perlen, und alles, was man wünschen mag, kann ihr nicht gleichen.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Ich, Weisheit, wohne bei dem Witz und ich weiß guten Rat zu geben.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Die Furcht des HERRN hasset das Arge, die Hoffart, den Hochmut und bösen Weg, und bin feind dem verkehrten Munde.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Mein ist beides, Rat und Tat; ich habe Verstand und Macht.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Durch mich regieren die Könige und die Ratsherren setzen das Recht.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Durch mich herrschen die Fürsten und alle Regenten auf Erden.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Ich liebe, die mich lieben; und die mich frühe suchen, finden mich.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Reichtum und Ehre ist bei mir, wahrhaftig Gut und Gerechtigkeit.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Meine Frucht ist besser denn Gold und fein Gold und mein Einkommen besser denn auserlesen Silber.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Ich wandle auf dem rechten Wege, auf der Straße des Rechts,
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
daß ich wohl berate, die mich lieben und ihre Schätze voll mache.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Der HERR hat mich gehabt im Anfang seiner Wege; ehe er was machte, war ich da.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Ich bin eingesetzt von Ewigkeit, von Anfang vor der Erde.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Da die Tiefen noch nicht waren, da war ich schon bereitet, da die Brunnen noch nicht mit Wasser quollen,
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Ehe denn die Berge eingesenkt waren, vor den Hügeln war ich bereitet.
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Er hatte die Erde noch nicht gemacht, und was dran ist, noch die Berge des Erdbodens.
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Da er die Himmel bereitete, war ich daselbst; da er die Tiefe mit seinem Ziel verfassete,
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
da er die Wolken droben festete, da er festigte die Brunnen der Tiefe,
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
da er dem Meer das Ziel setzte und den Wassern, daß sie nicht übergehen seinen Befehl, da er den Grund der Erde legte:
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
da war ich der Werkmeister bei ihm und hatte meine Lust täglich und spielte vor ihm allezeit
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
und spielte auf seinem Erdboden; und meine Lust ist bei den Menschenkindern.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
So gehorchet mir nun, meine Kinder! Wohl denen, die meine Wege behalten!
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Höret die Zucht und werdet weise, und laßt sie nicht fahren!
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Wohl dem Menschen, der mir gehorchet, daß er wache an meiner Tür täglich, daß er warte an den Pfosten meiner Tür.
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Wer mich findet, der findet das Leben und wird Wohlgefallen vom HERRN bekommen.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Wer aber an mir sündiget, der verletzt seine Seele. Alle, die mich hassen, lieben den Tod.
