Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Wohlan, die Weisheit ruft, und die Einsicht läßt ihre Stimme erschallen.
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
Oben auf den Höhen am Wege, mitten auf den Steigen hat sie sich aufgestellt.
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
Neben den Thoren, wo die Stadt sich öffnet, am Eingange der Pforten ertönen ihre Rufe:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
An euch, ihr Männer, ergeht mein Ruf, und meine Stimme an die Menschenkinder.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Begreift, ihr Einfältigen, Gescheidheit, und ihr Thoren, begreift Verstand!
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Hört zu, denn was edel ist, will ich reden, und meine Lippen sollen sich öffnen zu dem, was recht ist.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Denn Wahrheit redet mein Gaumen, aber Gottlosigkeit ist meinen Lippen ein Greuel.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Rechtbeschaffen sind alle Reden meines Mundes; in ihnen ist nichts Hinterlistiges oder Falsches.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
Insgesamt sind sie klar für den Verständnisvollen und einfach für die zur Erkenntnis Gelangten.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Nehmt meine Zucht lieber an als Silber und Erkenntnis lieber als auserlesenes Gold.
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Denn die Weisheit ist köstlicher als Korallen, und keinerlei Kleinode kommen ihr gleich.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Ich, die Weisheit, habe Gescheidheit inne und verfüge über umsichtige Erkenntnis.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Jahwe fürchten ist Hassen des Bösen; Hoffart, Hochmut und bösen Wandel, sowie den Mund der Verkehrtheit hasse ich.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Mein ist Rat und Tüchtigkeit; ich bin Einsicht, mein ist Stärke.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Durch mich üben die Könige Königsmacht, und beschließen die Gewaltigen, was recht ist.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Durch mich üben die Herrscher Herrscheracht und die Edlen, alle Richter auf Erden.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Ich habe lieb, die mich lieb haben, und die nach mir suchen, werden mich finden.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Reichtum und Ehre sind bei mir, uraltes Gut und Gerechtigkeit.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Meine Frucht ist köstlicher als Edelmetall und Feingold, und mein Ertrag wertvoller als auserlesenes Silber.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Auf dem Pfade der Gerechtigkeit wandle ich, mitten auf den Steigen des Rechts,
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
daß ich denen, die mich lieb haben, Besitztum zu eigen gebe und ihre Schatzkammern fülle.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Jahwe schuf mich als den Anfang seiner Wege, als erstes seiner Werke, vorlängst.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Von Ewigkeit her bin ich eingesetzt, zu Anbeginn, seit dem Ursprunge der Erde.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Als die Urfluten noch nicht waren, wurde ich geboren, als es noch keine Quellen gab, reich an Wasser.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Ehe die Berge eingesenkt waren, vor den Hügeln wurde ich geboren,
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
ehe er noch Land und Fluren geschaffen hatte und die Masse der Schollen des Erdkreises.
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Als er den Himmel herstellte, war ich dabei, als er die Wölbung über dem Ocean festsetzte,
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
als er die Wolken droben festigte, als Haltung gewannen die Quellen des Oceans,
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
als er dem Meere seine Schranke setzte, daß die Wasser seinen Befehl nicht überschreiten durften, als er die Grundfesten der Erde feststellte:
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
da war ich ihm als Werkmeisterin zur Seite; da war ich ganz Entzücken Tag für Tag, spielend geschäftig vor ihm zu jeder Zeit,
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
spielend auf seinem Erdenrund, und hatte mein Entzücken an den Menschenkindern.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Nun denn, ihr Söhne, gehorcht mir! Denn: wohl denen, die meine Wege einhalten!
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Hört auf Zucht, daß ihr weise werdet, und schlagt sie nicht in den Wind.
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Wohl dem Menschen, der mir gehorcht, so daß er Tag für Tag an meinen Thüren wacht, indem er die Pfosten meiner Thore hütet.
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Denn wer mich findet, der findet Leben und erlangt Wohlgefallen von Jahwe.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Wer mich aber verfehlt, der frevelt gegen sich selbst; alle, die mich hassen, wollen den Tod.
