Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Die Weisheit! Ruft sie nicht? Und Einsicht läßt sich hören
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
am Weg ganz oben auf den Höhen; an Scheidewegen tritt sie auf.
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
Beim Eingang in die Stadt, an ihren Toren, am Eingang zu den Pforten ruft sie aus:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
"Zu euch, ihr Männer, rede ich; ich spreche zu den Menschenkindern:
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Ihr Einfältigen, lernet Klugheit! Ihr Toren, kommet zur Vernunft!
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Hört zu! Denn ich will Rechtes reden, und meiner Rede Inhalt ist, was richtig.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Denn Redlichkeit nur spricht mein Gaumen; für meine Lippen ist Unehrlichkeit ein Greuel.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Rechtschaffen ist, was immer spricht mein Mund, nichts Hinterlistiges, nichts Falsches ist darin,
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
das Richtige für alle, die da fragen, und recht für die, die suchen nach Erkenntnis.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Nimm meine Mahnung lieber an als Silber, Erkenntnis lieber als erlesenes Gold. -
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Denn besser noch als Perlen ist die Weisheit; und Kostbarkeiten kommen ihr nicht gleich."
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
"Ich, Weisheit, hab zur Nachbarin die Klugheit; ich kann zu klugem Wissen kommen.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Die Furcht des Herrn verträgt sich nicht mit Bösem. Ich hasse Hochmut, Hoffart, schlimmen Wandel sowie verkehrtes Reden.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Mein ist der Rat, die Tüchtigkeit; Einsicht ist mein und mein die Stärke.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Durch mich regieren Könige, und Fürsten herrschen, wie es rechtens ist.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Durch mich befehlen Herrschende und all die hohen Erdenrichter.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Wer mich liebt, den liebe ich; mich finden, die mich suchen,
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Reichtum und Ehre sind bei mir, ein stattlich Gut und Wohlergehen.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Weit besser noch als Gold, als feines Gold, ist meine Frucht, und mein Ertrag ist kostbarer als auserlesen Silber.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Ich wandle auf dem Pfade der Gerechtigkeit und mitten auf des Rechtes Wegen.
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
Ich gebe denen, die mich lieben, immerdar Besitz und fülle ihre Schatzkammern."
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Mich schuf der Herr als Anfang seiner Laufbahn, als erstes seiner Werke,
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
in der Urzeit. Von Ewigkeit her bin ich eingesetzt, im Anfang seit dem Weltbeginne.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Die Ozeane waren nicht, da ward ich schon geboren, als es noch keine reichen Wasserquellen gab.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Bevor die Berge eingesenkt, da war ich vor den Hügeln schon geboren.
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Er hatte Land und Flur noch nicht gemacht, noch nicht das Element des Staubes in der Welt,
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
da war ich schon dabei, als er den Himmel hergestellt, als er die Wölbung überm Ozean festsetzte,
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
als er die Wolken droben mächtig machte, und als des Ozeanes Fluten mächtig wurden,
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
als er dem Meere seine Schranke setzte, daß die Gewässer sein Geheiß nicht überschritten, als er der Erde Gründe legte.
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
Zur Seite war ich ihm als Schülerin und diente zur Ergötzung Tag für Tag und spielte vor ihm jede Zeit
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
und spielte auf dem Erdkreis, den ich liebte, und zur Ergötzung diente ich den Menschenkindern."
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
"Nun, meine Söhne, hört auf mich! Heil denen, die meine Wege wählen!
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Auf Mahnung hört, auf daß ihr weise werdet! Schlagt sie nicht in den Wind!
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Heil sei den Menschen, die mich hören und Tag für Tag an meinen Türen wachen und meiner Tore Pfosten hüten!
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Denn wer mich findet, findet Leben, und von dem Herrn empfängt er alles Nötige.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Wer aber mich verfehlt, der frevelt gegen seine eigene Seele; ja alle, die mich hassen, lieben nur den Tod."
