Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Waarachtig, de wijsheid roept, De schranderheid verheft haar stem!
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
Zij staat langs de weg op de toppen der hoogten, Op het kruispunt der wegen,
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
Opzij van de poorten, aan de ingang der stad, Waar men de poorten betreedt, predikt zij luid:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
Ik roep tot u, mannen, Ik spreek tot de kinderen der mensen:
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Leert toch, onnozelen, wat schranderheid is, Verstaat toch, dwazen, wat wijsheid betekent!
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Luistert, want wat ik zeg is zeker, Wat over mijn lippen komt is juist;
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Mijn mond spreekt de waarheid, Van leugentaal hebben mijn lippen een afschuw.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Al mijn woorden zijn oprecht, Niet één ervan is misleidend of vals;
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
Voor wie ze verstaat, zijn ze allen treffend, Voor wie ze wil begrijpen, allen juist.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Neemt liever mijn tucht aan dan zilver, Geeft aan kennis de voorkeur boven het fijnste goud;
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Want de wijsheid is meer waard dan juwelen, Geen kostbaarheid komt haar nabij!
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Ik, wijsheid, ben met overleg vertrouwd, En beschik over weloverwogen kennis;
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Maar hoogmoed en trots, een slechte levenswandel, En een wispelturige tong zijn een afschuw voor mij.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Ik beschik over raad en beleid, Ik bezit doorzicht en kracht;
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Door mij zijn de koningen koning, En bepalen de leiders wat recht is;
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Door mij zijn de vorsten vorst, En zijn alle rechtvaardige rechters in aanzien.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Die mij beminnen heb ik lief, En die mij zoeken, zullen mij vinden.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Ik beschik over rijkdom en aanzien, Over duurzame welvaart en voorspoed;
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Mijn vrucht is meer waard dan het edelste goud, Meer dan het fijnste zilver mijn oogst.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Ik wandel op de weg der gerechtigheid, Midden op de paden van het recht:
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
Om die mij beminnen, met bezit te verrijken, En hun schatkamers te vullen.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Jahweh schiep mij als zijn eerste gewrocht, Als het eerste werk, dat Hij ooit heeft gemaakt;
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Van oudsher ben ik gevormd, Van den beginne, vóór de eerste tijden der aarde.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Toen er nog geen oceanen waren. was ik geboren, Toen er nog geen bronnen, rijk aan water, bestonden;
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Eer de bergen waren neergelaten, Eer de heuvels ontstonden, werd ik geboren,
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Eer Hij de aarde had gemaakt en de velden, En alle grondstoffen der wereld.
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Toen Hij de hemel welfde, was ik aanwezig, Toen Hij een kring trok rond het vlak van de oceaan;
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
Toen Hij daarboven de wolken bevestigde, En de bronnen van de oceaan begonnen te stromen;
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
Toen Hij de zee haar grenzen stelde, Dat de wateren haar oevers niet zouden overschrijden; Toen Hij de fundamenten der aarde legde:
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
Was ik bij Hem als een troetelkind, Was ik elke dag zijn vermaak, Dartelde ik heel de tijd onder zijn ogen,
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
Spelend op zijn wereldrond, En mij vermakend met de kinderen der mensen.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Welnu dan kinderen luistert naar mij; Gelukkig zij, die mijn wegen bewaren;
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Hoort naar de lessen, weest wijs, en verwerpt ze niet. En de wacht houden aan de posten van mijn poorten.
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Gelukkig de mens, die naar mij luistert, Die elke dag aan mijn deuren waken,
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Wie mij vindt, heeft het leven gevonden, En welbehagen verkregen van Jahweh;
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Maar wie mij mist, benadeelt zichzelf, En al wie mij haten, beminnen de dood!
