Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Ne propovijeda li mudrost i ne diže li razboritost svoj glas?
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
Navrh brda, uza cestu, na raskršćima stoji,
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
kod izlaza iz grada, kraj ulaznih vrata, ona glasno viče:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
“Vama, o ljudi, propovijedam i upravljam svoj glas sinovima ljudskim.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Shvatite mudrost, vi neiskusni, a vi nerazumni, urazumite srce.
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Slušajte, jer ću zboriti o važnim stvarima, i moje će usne otkriti što je pravo.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Jer moje nepce zbori istinu i zloća je mojim usnama mrska.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Sve su riječi mojih usta pravične, u njima nema ništa ni krivo ni prijetvorno.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
Sve su one jasne razboritomu i pravedne onomu tko je stekao spoznaju.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Primajte radije moju pouku no srebro i znanje požudnije od zlata.
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Jer mudrost je vrednija od biserja i nikakve se dragocjenosti ne mogu porediti s njom.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Ja, mudrost, boravim s razboritošću i posjedujem znanje umna djelovanja.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Strah Gospodnji mržnja je na zlo. Oholost, samodostatnost, put zloće i usta puna laži - to ja mrzim.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Moji su savjet i razboritost, ja sam razbor i moja je jakost.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Po meni kraljevi kraljuju i velikaši dijele pravdu.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Po meni knezuju knezovi i odličnici i svi suci zemaljski.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Ja ljubim one koji ljube mene i nalaze me koji me traže.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
U mene je bogatstvo i slava, postojano dobro i pravednost.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Moj je plod bolji od čista i žežena zlata i moj je prihod bolji od čistoga srebra.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Ja kročim putem pravde, sred pravičnih staza,
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
da dadem dobra onima koji me ljube i napunim njihove riznice.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Jahve me stvori kao počelo svoga djela, kao najraniji od svojih čina, u pradoba;
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
oblikovana sam još od vječnosti, odiskona, prije nastanka zemlje.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Rodih se kad još nije bilo pradubina, dok nije bilo izvora obilnih voda.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Rodih se prije nego su utemeljene gore, prije brežuljaka.
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Kad još ne bijaše načinio zemlje, ni poljana, ni početka zemaljskom prahu;
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
kad je stvarao nebesa, bila sam nazočna, kad je povlačio krug na licu bezdana.
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
Kad je u visini utvrđivao oblake i kad je odredio snagu izvoru pradubina;
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
kad je postavljao moru njegove granice da mu se vode ne preliju preko obala, kad je polagao temelje zemlji,
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
bila sam kraj njega, kao graditeljica, bila u radosti, iz dana u dan, igrajući pred njim sve vrijeme:
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
igrala sam po tlu njegove zemlje, i moja su radost djeca čovjekova.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Tako, djeco, poslušajte me, blago onima koji čuvaju moje putove.
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Poslušajte pouku - da stečete mudrost i nemojte je odbaciti.
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Blago čovjeku koji me sluša i bdi na mojim vratima svaki dan i koji čuva dovratnike moje.
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Jer tko nalazi mene, nalazi život i stječe milost od Jahve.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
A ako se ogriješi o mene, udi svojoj duši: svi koji mene mrze ljube smrt.”
